Archiv akcí

Letos se ovčácký svátek Miyszani łowiec uskuteční na historicky významném místě, na kterém naši předkové pásali své ovce - NA KAMYNITYM

Návštěvníci  se na louku u chaty, kde se akce koná, dostanou pěšky nebo na kole.

Od autobusové zastávky „Dolní Lomná, Doubrava” je vzdálená jen 2 km, asi 40 min chůze. Cyklisté mohou přijet po značené cyklotrase č. 6082, další možnost je po lesní silnici vedoucí od autobusové zastávky „Dolní Lomná, Matuščina louka” nebo z Košařisk od autobusové zastávky „Košařiska, Vodárna”. Pozor, je tam zákaz vjezdu všem motorovým vozidlům!

Už na počátku 19. století vznikly na Těšínsku spolkové salaše. Jejich uživateli se stala skupina hospodářů (miešaniků), podíl každého z nich byl stanoven vysadou, tj. právem na pastvu určitého počtu dobytka po celou letní sezonu a na odpovídající část mléčné produkce. Např. na salaši, na které měli miešanici po jedné výsadě, směl každý z nich pást pouze 7 ovcí, 1 kozu a 1 krávu. Ke společnému stádu se nesjednával bača, ale pouze pasák (ovčák). V úloze bači se střídali miešanici na základě komplikovaných pravidel, která měla zaručit spravedlivé rozdělení užitku. V přesně vymezeném čase získal miešanik veškerou mléčnou produkci salaše. Tento způsob dělení výnosu se na těšínských salaších praktikoval ještě ve 40. letech 20. století.

Začátek salašnické sezony závisel na dostatku travního porostu. Na Těšínsku a na severním Valašsku to bylo v polovině května, na jižním Valašsku až o dva týdny dříve. V určený den se konalo míšání či redykání, tedy výhon ovcí na salaš. Ovce všech míšaníků se shromáždily na jednom místě pod horami a potom se velké společné stádo hnalo na salaš. Tam každý míšaník předal ovce na celou sezonu bačovi, který si jejich počet zaznamenal na čtverhrannou hůl (rováš, srubovnice). Vedl si na ní i další účetní záznamy, např. o vydaném sýru. K prvnímu dni na salaši se vázalo množství archaických obyčejů, s jejichž paralelami se lze setkat po celých Karpatech: rozněcování dřevěného nebo živého ohně, který pak nesměl po celou sezonu vyhasnout, obhánění stáda kolem jedličky, obřadní počítání ovcí a další obyčeje. Zhruba za týden po míšání přišli hospodáři na salaš znovu, tentokráte aby se zúčastnili průby, zkoušky dojivosti ovcí. Každý podojil své ovce, nadojené mléko se změřilo a podle celkového objemu se určilo, kolik sýra si během sezony každý majitel ovcí odnese. Jinde se měřila dojivost každé ovce zvlášť a zaznamenalo se, zda je to dobrá dojnice, nebo půlka, anebo jen nicálka. Ve 20. století se na dobrou dojnici vydávalo 5 kg sýra, v minulosti podstatně více.


 




Plán činnosti Spolku Koliba na rok 2016


12.3.2016 seminář "Po stopách zbojníka Ondráše" (Dolní Lomná)

21.5.2016 Miyszani łowiec v Košařiskách

1.7.-9.7. 2016 Pálení milíře v Košařiskách

20.8.2016 Mistrovství Gorolů ve stříhání ovcí (Nýdek)

1.10. 2016 Deptání kapusty na jarmarku v Dolní Lomné

19.11.2016 seminář "Dědictví Karpat" (Horní Lomná)


"Na horách sejou hrách, na dolině čočku"

Spolek Koliba s Ogniskem Goroli Śląskich v Košařiskách a obec

Dolní Lomná Vás srdečně zve na mezinárodní seminář

o zdrojích obživy v Beskydech, který se uskuteční

v sobotu 21. 11. 2015 od 15.00 do 17.00 hod. v Dolní Lomné

v Hotelu Pod Akáty - Chutě Ochodzitej

O zdrojích obživy v jednotlivých oblastech Beskyd budou přednášet:

Mária Húšťavová

Malgorzata Kiereś

Milena Habustová


Spolek Koliba s Ogniskem Goroli Śląskich v Košařiskách a obec Dolní Lomná

Vás srdečně zve na deptání kapusty, které se uskuteční

v sobotu 24. 10. 2015 od 14.00 hodin v Lomňanském muzeu

 


Spółka Koliba wroz z Ogniskym Górali Śląskich, MK PZKO w Nydku, SCHOK v ČR, Gminóm Nydek i nydeckimi gazdami serdecznie wszeckich pozywo na Rozsod a na

MAJSTROWSTWA  GÓROLI  W STRZIGANIU  OWIEC

W SOBOTE 29.8.2015 W NYDKU

Pod Ostrym, na posiónku nad forotami 4GPS: 9.66498°N, 18.76145°E

 

 

Program:

13:45 zagajyni, trómbity

od 14:00: zawody we srziganiu owiec ryncznie aji maszinkóm

16:00: program kulturalny s kapelami gorolskimi i ku wieczoru  zabawa na posiónku przi gorolskij muzyce

 

 

 

 

 

 

 



Spółka Koliba wroz z Ogniskym Goroli Śląskich w Koszarziskach was wszeckich  pozywo na polyni milyrza do Dołku w Koszarzyskach.

Od 4. 7. 2015 do 11. 7. 2015 bedymy w Koszarzyskach

polić drzewianne wóngli w milyrzu

Przi tym  bedzie przebiygać nauczani rozmaitych starych rzymioseł jako: wyroba porwozów, przyndzyni wełny, tkani, drótowani a dalszi.

 

Odborným garantem pálení milíře je Muzeum Novojičínska, p.o.

"Tento projekt vznikl za podpory Nadačního fondu Hyundai a Nadace Open Society Fund Praha"




Dnes by se dožil 84 let PhDr. Jaroslav Štika, CSc. valašský národopisec, sběratel lidové kultury a dlouholetý ředitel Valašského muzea v přírodě Rožnově pod Radhoštěm.                                                     

Narodil se 1. dubna 1931 v Rožnově pod Radhoštěm v rodině melioračního zemědělského mistra. Po maturitě v roce 1950 na reálném gymnáziu ve Valašském Mezříčí studoval český jazyk, dějepis a hudební výchovu na UP v Olomouci. V letech 1951 - 1955 absolvoval vysokoškolská studia etnografie a historie na UJEP v Brně u univerzitního profesora Antonína Václavíka.

V roce 1955 krátce působil jako správce Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.

V letech 1956 - 1971byl zaměstnán jako vědecký pracovník Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, kde v roce 1962 obhájil u univerzitního profesora Josefa Macůrka kandidátskou práci Karpatské salašnictví na východní Moravě.

Roku 1972 se ve funkci ředitele vrátil do Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Pod jeho vedením se pokračovalo v další výstavbě a rozšiřování muzea, došlo k rozšíření Valašské dědiny a vybudování nového areálu – Mlýnské doliny. V duchu zakladatelů muzea bratří Jaroňků rozvíjel koncepci tzv. živého muzea. Programovou skladbu muzea obohatil o množství nových národopisných a folklorních pořadů. V roce 1972 založil a dlouhá léta vedl vedl pěvecký sbor Polajka. Jako ředitel Mezinárodního folklorního festivalu Rožnovské slavnosti otevřel Rožnovské muzeum nejen souborům z blízkého zahraničí, ale po roce 1989 i krajanským spolkům. Ve funkci ředitele muzea zůstal až do doby svého odchodu do důchodu na jaře 1999.

Působil též jako předseda Valašskéhomuzejního a národopisného spolku, angažoval se rovněž v mezinárodních organizacích. V letech 1984-1990 vykonával funkci viceprezidenta Svazu evropských muzeí v přírodě, působil jako prezident sekce České republiky v rámci Mezinárodní organizace pro lidové umění (I.O.V.) či jako předseda subkomise pro studium pastevectví v rámci Mezinárodní komise pro studium lidové kultury v karpatské a balkánské oblasti. Spolupodílel se na přípravě mnoha mezinárodních folklórních festivalů – MFF Strážnice,  Slezské dny Dolní Lomná aj.

Byl autorem mnoha odborných studií a publikací z oblasti valašského salašnictví, každodennosti valašského života a valašské lidové kultury. Ceněny jsou jeho odborné práce, širší veřejnosti je známa zejména jeho kniha věnovaná lidové stravě na Valašsku či pětidílná monografie Těšínska.

Za svou celoživotní práci obdržel řadu ocenění, v roce 2004 mu byla udělena Cena ministra kultury ČR. Stal se nositelem čestného uznání Rady Zlínského kraje. V roce 2009 se stal Rytířem Rumunské republiky.

Jaroslav Štika pomáhal našemu spolku při organizování akcí směřující k uchovávání a rozvíjení kulturního děditví a tradic salašnictví na Těšínsku.

Čest jeho památce

O pasterskiej muzyce w Łomnej Górnej

 

www.glosludu.cz 8.3.2015 WIK

Dlaczego pasterze muzykowali na halach, jak powstawały dawne piszczałki pasterskie i czy w Karpatach istnieją typowe instrumenty góralskie. Odpowiedzi m.in. na te pytania usłyszeli uczestnicy sobotniego, międzynarodowego seminarium pt. „Muzyka Karpat”. Zorganizowała je w Łomnej Górnej Spółka Koliba i Ognisko Górali Śląskich Związku Podhalan z Kosarzysk.

 

– Na co dzień staramy się, aby dawne zwyczaje i obrzędy związane z wypasem owiec i kulturą karpacką nie zaginęły, dlatego regularnie organizujemy podobne imprezy. Przed rokiem o tej porze zorganizowaliśmy seminarium o gwarze, teraz tematem jest muzyka Karpat. Do udziału w imprezie zaprosiliśmy gości nie tylko „stela”, ale także ze Spisza i Polski. Będziemy dużo mówić o wałaskiej muzyce, ale zagramy też i zaśpiewamy – mówił Josef Straka, prezes spółki Koliba.

W sobotnie popołudnie zebrani z pensjonacie „U Studánky” wysłuchali czterech interesujących prelekcji. Dr Jiří Langer wspominał etnomuzykologa. Jaromíra Gelnara, muzyk i producent historycznych instrumentów muzycznych Vít Kašpařík opowiadał, jak powstawały dawne ludowe instrumenty, dr Justyna Cząstka-Kłapyta z Uniwersytetu Jagiellońskiego w Krakowie tłumaczyła, na czym polega magiczna funkcja obrzędowych tańców kolędniczych Hucułów, natomiast dr Michal Smetanka z Muzeum Instrumentów Ludowych w Brutovcach na Słowacji opowiedział o pasterskich instrumentach wschodniej Słowacji. W przerwie między wykładami zagrała zaś kapela „Górole” z Mostów koło Jabłonkowa.

Witold Kożdoń

 

www.zwrot.cz

Muzyka Karpat była tematem zorganizowanego w sobotę 7 marca w Łomnej Górnej na Zaolziu przez Stowarzyszenie Koliba i Ognisko Górali Śląskich w Koszarzyskach seminarium.

 

Jako że w organizację seminarium zaangażowani byli działacze Oddziału Górali Śląskich, sporo osób przybyło  z polskiej strony Śląska Cieszyńskiego, głównie Ustronia i Trójwsi. Wykład każdy z prelegentów, a było ich czterech, wygłosił w swym języku i nikomu specjalnie nie przeszkadzało to w odbiorze.

Wpierw PhDr. Jiří Langer po czesku wspominał etnomuzykologa PhDr. Jaromíra Gelnara. Następnie Vít Kašpařík z Velkych Karlovic również po czesku zdradzał tajniki wyrobu ludowych piszczałek. Kolejnymi prelegentami byli wykładowcy z krakowskiego Uniwersytetu Jagiellońskiego - etnomuzykolog, etnolog i antropolog dr Justyna Cząstka-Kłapyta i geograf dr Piotr Kłapyta. Ich prelekcja dotyczyła Huculszczyzny, a konkretnie magicznej funkcji obrzędowych tańców kolędniczych Hucułów. Wygłoszona była oczywiście po polsku, co jak wspominaliśmy, nie przeszkadzało w odbiorze słuchaczom z czeskiej strony. A naukowcy z UJ, którzy na szczegółowych badaniach na Huculszczźnie spędzili sporo czasu, niezwykle interesująco przedstawili ten mało znany temat. Wykład swój bogato ilustrowali zdjęciami huculskich obrzędowych grup kolędniczych. Prelegenci wyjaśnili, że Huculszczyzna to teren górski, a więc kultura góralska bliska naszej. Z tą różnicą, że tam nieprzerwanie przetrwały pradawne obrzędy i rytuały swymi korzeniami sięgające czasów pogańskich. Justyna Cząstka-Kłapyta wyjaśniła, że przed powstaniem pierwszych cerkwi Huculi kolędowali na wiosnę, a przed chrześcijaństwem na Huculszczyźnie panował kult boga słońce. Pierwsza ingerencja chrześcijańska w dawny obrzęd kolędniczy miała miejsce na Huculszczyźnie dopiero w drugiej połowie XIX wieku. Zachowane zostały dawne wierzenia, na które nałożono obrządek chrześcijański.

- Kolędują przez dwa tygodnie obchodząc w tym czasie wszystkie 200, 300 chat. Często przez pierwsze trzy doby bez przerwy, bez snu – mówiła Justyna Cząstka-Kłapyta wyjaśniając, że jest to z ich strony ogromne poświęcenie, biorą na ten czas urlopy. Podkreślała też, że nie jest to zwykła tradycja czy obyczaj, a magia. Wyjaśniła, że muzyka jest w tym wypadku medium między tym, a tamtym światem, który jest obecny w huculskich obrzędach kolędniczych. Jedynie Grecy i właśnie Huculi robią uczty dla zmarłych. Kolędnicy w tym wypadku symbolizują zaświaty. Dawniej byli traktowani jako wysłannicy Boga – teraz chrześcijańskiego, wcześniej Boga Słońce. - Huculi wierzą, że dokąd będą kolędować, dotąd będzie istnieć świat – wyjaśniła prelegentka dodając, że huculscy kolędnicy kolędują także przed pustymi, niezamieszkałymi chatami właśnie ze względu na dusze zmarłych, którzy te chaty zamieszkiwali. A muzyka ma moc oczyszczającą, chroniącą przed złą mocą. Taką samą funkcję ma taniec obrzędowy, który u Hucułów przetrwał w formie najstarszych wytworów kultury tanecznej Słowian w przekazie ustnym. Konkretne tańce wykonywano w konkretnych gospodarstwach. Na przykład kreślony przed tańcem na ziemi znak krzyża miał magiczną funkcję zatrzymania roju. Zachowały się też ślady tego, że taniec kolędników był pierwotnie epifanią ku czci Boga Słońce. Chciano naśladować ruch słońca obchodząc chaty zawsze w tym kierunku, w którym podąża słońce i do dzisiaj Huculi tak właśnie kolędują.

Na koniec seminarium Dr. Michal Smetanka ze Słowacji opowiedział o muzyce, jako o dziedzictwie przodków.

(indi)



Dne 29.12.2014 v ranních hodinách zemřel náš kamarád Antoni Szpyrc, jablunkovský patriot a především vzácný člověk, který svůj život zasvětil lidové kultuře a historii Jablunkova.

 

S Antonim se rozloučíme v pondělí 5.1.2015 v 9.30 hodin v jablunkovském kostele.

 

 

Jarmark Pasterski v Koniakowie 23.8.2014


Klidné prožití vánočních svátků a všechno nejlepší po celý rok 2015

Vám přejí členové spolku Koliba.

 

Zároveň Vás co nejsrdečněji zveme na akce, které v roce 2015 pořádáme:

7. 3. 2015 - seminář Muzika Karpat

16. 5. 2015 - Miyszani łowiec v Košařiskách

4. 7. - 11. 7. 2015 - Pálení milíře

září 2015 - Rozsod spojený s mistrovstvím gorolů ve stříhání ovcí.

24. 10. 2015 - Deptání kapusty

21. 11. 2015  - Na horách sejou hrách, na dolině čočku - téma mezinárodního semináře o zdrojích obživy na Těšínsku



Spolek Koliba s Ogniskem Goroli Śląskich v Košařiskách  

a obec Dolní Lomná

Vás srdečně zve na deptání kapusty, které se uskuteční

v sobotu 25. 10. 2014 od 14.00 hodin v Lomňanském muzeu

 

 

 

 „Tento projekt vznikl za podpory obchodní společnosti Třinecké železárny, a.s., Nadačního fondu Hyundai a Nadace Open Society Fund  Praha.  Partnerem projektu je Nadace OKD v programu Pro radost.





Vážení přátelé, vážení návštěvníci,

Miyszani łowiec se uskuteční za každého počasí.

Zahájení proběhne pod nadstřešeným prostorem, kde bude probíhat i odpolední kulturní program a návštěvníci se dostanou suchou nohou k bufetu, ve kterém jsou připraveny gorolské speciality aj. pochutiny.

Budou pro Vás postaveny velké stany

 

Miyszani łowiec 17.5.2014 beje!!!


Děkujeme panu europoslanci Vojtěchu Mynářovi, který nám svým finančním příspěvkem pomáhá zachovávat kulturní dědictví Karpat.



Den řemesel v Kotulově dřevěnce
01.05.2014

Tradiční slavnostní zahájení sezony s lidovými muzikanty, živými ovečkami a ukázkou starých a pozapomenutých řemesel Těšínska bude probíhat mezi 9.00 a 17.00 hodinou.

 

 Předvádět se budou tradiční řemesla – předení na kolovrátku, zpracování vlny, vochlování vlny, broušení nožů, tkaní na stužkovém stavu, výroba sýra salašnickým způsobem, ruční výroba provazů, řezbář, zpracování přírodních materiálů – kostí, kůže, dřeva, košíkářka, perníkářka, pletení košíků z papírových dutinek, metlář – výroba březových metel, flétnař – výroba píšťal a fujar, malování na textil a hedvábí, kováři, ražení mincí, textilní technika – paličkování, keramička a pro děti facepainting. K vidění budou také živé ovečky.

 

Po celý den bude hrát lidová muzika – zpěv, housle, dudy.

Možnost vyzkoušet si některá řemesla na vlastní kůži.

 

Vstup zdarma

 

Projekt je finančně podporován statutárním městem Havířov



Dědictví Karpat

 Spolek Koliba a Ognisko Góroli Śląskich

v Košařiskách Vás srdečně zve na seminář

  Lidová slovesnost na Jablunkovsku

 

Horní Lomná - PENZION U STUDÁNKY - 8. 3. 2014

v 15 hodin

Program: 

Antoni Szpyrc a jeho hosté budou vzpomínat na

Adama Wawrosze, Karola Piegzu, Władislawa Młynka,

Annu Filipek  a lidového vypravěče Józefa  Jeżowicze

z Košařisk

 

 


 

Všechno nejlepší po celý rok 2014 Vám přejí členové občanského sdružení Koliba.

 

    Zároveň Vás co nejsrdečněji zveme na akce, které v roce 2014 pořádáme:

    8.3.2014 - seminář o lidové slovesnosti

    17.5.2014 - Miyszani łowiec v Košařiskách (obřady spojené s prvním výhonem ovcí na salaš).  

    4.7.-12.7.2014 - Pálení milíře

    30.8.2014 - Rozsod (obřady spojené s návratem ovcí ze salaše). V rámci této akce proběhne stříhání ovcí.

    25.10.2014  - Deptání kapusty

    22.11.2014  - Kroje v Karpatech - mezinárodní seminář

    změna programu vyhražena


    Dědictví Karpat

     

    Občanské sdružení Koliba a Ognisko Góroli Śląskich

    v Košařiskách Vás srdečně zve na mezinárodní seminář

     

     Karpatský Redyk 2013

     

    který se uskuteční 23.11.2013 v Horní Lomné

    - PENZIONU U STUDÁNKY - 

     

    Program:

                                     

            14:00 - 14:20 prof. dr. hab. Grzegorz Jawor - "Tradycyjna gospodarka pasterska i rolnicza"

          14:20 - 14:40 PhDr. Jiří Langer CSc. - "Rodina a bydlení"

          14:40 - 15:20 Piotr Kohut - "Redyk Karpacki Transhumance 2013"

          15:20 - 15:40 Dr. Ing.  Michal Milerski - "Situace ovčářství v České republice

                                 s ohledem na pastýřské tradice a ochranu genetického materiálu ovcí a koz"

          15:40 - 16:30 "Diskuze s vystupujícími hosty"


    Občanské sdružení Koliba a Ognisko Goroli Śląskich

    v Košařiskách

    Vás srdečně zve na deptání kapusty,

    které se uskuteční v sobotu 26.10.2013 od 13. hodin

    v Domu PZKO v Košařiskách


    Na konci listopadu roku 2009 se v Horní Lomé uskutečnil mezinárodní seminář O Salašnictví, na kterém vystoupil PhDr. Jaroslav Štika a zavzpomínal na své začátky: 

    "Stalo se to v červnu roku 1953, to jsem končil třetí rok studia etnografie a historie na Masarykově universitě v Brně. Pan profesor Václavík si mne zavolal a sdělil mě téma diplomové práce. Bylo to salašnictví na Valašsku. Hned první neděli jsem se vypravil na salaš na Černou horu u Radhoště, na které bačoval Vincenc Blinka. Vstoupil jsem ten den do světa archaických tradic. Jejich poznání jsem se věnoval až do dnešních dnů. Z Valašska jsem za salašemi a bači putoval po celých Karpatech a všude jsem nacházel překvapivé shody ve způsobu života salašníků, ve zpracování ovčího mléka i v obyčejích a také v terminologii. Všude jsem se tam též setkával s názvem Valach. Jak je to možné? Co se to kdysi v Karpatech stalo?"

    Snad na tomto semináři uzrálo rozhodnutí Piotra Kohuta a Juzka Michałka uskutečnit Karpatský redyk, jít s ovcemi z Rumunska až na  Těšínsko a moravavské Valašsko. Příštího jara začal mít tento sen mnoha generací ovčáků reálnou podobu. Pan Dr. Štika měl z této zprávy obrovskou radost a snažil se být svými zkušenostmi nápomocen při organizování Karpatského redyku - Trashumance 2013.

    Karpatský redyk se podařilo uskutečnit. V sobotu 11.5.2013 z městečka Rotbav vyrazil bača Piotr Kohut s ovčáky na dlouhou trasu, která skončila 14.9.2013 na dědině v Rožnově (www.redykkarpacki.pl).

    Bohužel realizace a závěru se pan Dr. Jaroslav Štika nedožil. Zemřel před třemi léty na sv. Václava.

    Čest jeho památce.  


    POZOR změna!!!

    Dnes 18.9. 2013 jsme se dozvěděli, že pan starosta Košařisk zakázal stříhaní ovcí v areálu Dolek.

    Proto se celá naplánovaná akce uskuteční na tzv. "BAGNACH", které se nacházejí asi 200m za areálem Dolek (za točnou mírně vpravo na louce).

    Omlouváme se tímto všem návštěvníkům a děkujeme za pochopení.

    Stříhaní ovcí bude!!!

    Spółka Koliba wroz z Ogniskym Goroli Śląskich  was wszeckich  pozywo 21.9.2013 do Dołku w Koszarzyskach

    na strzigani łowiec

    Program:

    11.00 zahájení s goralskou muzikou Bukoń

    - předvedení stříže ovcí

    - soutěžní klání Goralů ve stříhaní ovcí

    13.30 lidová zábava s goralskou kapelou Daniela Dronga

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                           


    Vážení přátelé, milovníci národopisu a lidových tradic

    zveme Vás na závěr Karpatského redyku, který se uskuteční 14.9.2013 na Valašské dědině v Rožnově pod Radhoštěm.

    Pastýři se svým stádem budou 12.9. 2013 na Pustevnách, kde se v podvečer mohou návštěvníci seznámit s průběhem putování ovčáků    z Rumunska až k nám. Z Pusteven zamíři pastevci do Rožnova, kde Karpatský redyk 2013 bude zakončen.

    „Dú Valaši dú, hore dědinů“ aneb Karpatský redyk 2013

    Dne 14. září 2013 se Valašská dědina stane místem „rozsadu salaše“, kterým se v minulosti ukončovala pastevecká – salašnická sezóna. Jednotliví majitelé ovcí (míšaníci), kteří v jarním období (1/2 května) daného roku předali „bačovi“ svá stáda na celou pasteveckou sezónu, si je přišli opět vyzvednout.

    Tento den nazýváme „rozsad salaše“. V minulosti salašnická sezona končila zpravidla koncem září na sv. Václava (na Valašsku), na Těšínsku historické prameny uvádějí také svátek sv. Michala. V tyto dny se vždy konal „rozsad“.

    Hospodáři si rozebrali ovce, vyrovnali se s bačou a společně s pastevci opustili salaš. Před tím ještě důkladně uhasili vatru, to aby prý v kolibě nebačovali čerti. Za několik týdnů se sešli ještě jednou na podzimní hromadě, kde se projednaly všechny hospodářské záležitosti, a salašnická sezona se uzavřela.

     V rámci „rozsadu“ jsme se v minulosti mohli setkat s „brakováním ovcí“. Jedná se vlastně o třídění, rozdělení ovcí. Brakování provedli hospodáři, kteří ovce roztřídili „na dobré a špatné“, tj. chovné a jateční, (určené k brakování). Ty kusy, které nehodlali chovat, odprodali nebo porazili. Podobně se brakovala i jehňata.

    Právě v rámci pořadu Dú Valaši dú, můžete tento „rozsad salaše“ zhlédnout.

     

    Program je součástí rozsáhlého mezinárodního projektu Karpatský redyk 2013. Valašské muzeum v přírodě je jedním ze spoluorganizátorů projektu Karpatský redyk 2013. V rámci projektu, který je zaměřen na tradiční pastevectví a salašnictví „Karpatského oblouku“ proběhne tradiční putování „redykání“ velkého stáda ovcí (300 ks). Toto putování je věnováno především Valachům, kteří svou kolonizací přispěli k osídlení podhorských a horských oblastí Karpat a zasloužili se tak o vznik  svébytné pastevecké kultury.

    Putování s ovcemi bylo zahájeno 11. května 2013 (sobota) v Rumunsku, v obci Rotbav (správní oblast Brasov).  Dále přes Zakarpatské Huculsko (Ukrajina) – Podkarpatské – Malopolské a Slezské  Polsko – a ukončeno 14. září 2013 (sobota) ve Valašském muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, kde bude připraven bohatý kulturní program s názvem „Dú Valaši dú, hore dědinů“.

    Během celého dne budou ve Valašské dědině k vidění ukázky tradičního zpracování vlny (stříž ovcí, praní vlny, kramplování). Ukázky zhotovení „ubíraných punčoch“, pletení rukavic, tkaní na stavu a další techniky.

     

    A co dále uvidíte?

    -          Salašnické nádoby - výroba a prodej

    -          Zvonce křapáky - výroba a prodej

    -          Výroba a prodej proutěných košů

    -          Výrobu a prodej ovčích sýrů

    -          Zpracování kůže

    -          Výrobky z ovčí vlny

    -          Ukázky výroby a prodej textilních dekorací

    -          Tradiční výrobu štípaných holubiček

    -          Řezbářské práce

    -          Pečení chleba

    -          Ochutnávky tradiční lidové stravy z ovčích produktů

    -          Výrobu tradičních štípaných plotů

    -          Prezentaci plemen ovcí a koz

     

    více na www.vmp.cz



    O salaších, salašnickém hospodaření a salašnickém zvykosloví.

    Stalo se to v červnu roku 1953, to jsem končil třetí rok studia etnografie a historie na Masarykově universitě v Brně. Pan profesor Václavík si mne zavolal a sdělil mě téma diplomové práce. Bylo to salašnictví na Valašsku. Hned první neděli jsem se vypravil na salaš na Černou horu u Radhoště, na které bačoval Vincenc Blinka. Vstoupil jsem ten den do světa archaických tradic. Jejich poznání jsem se věnoval až do dnešních dnů. Z Valašska jsem za salašemi a bači putoval po celých Karpatech a všude jsem nacházel překvapivé shody ve způsobu života salašníků, ve zpracování ovčího mléka i v obyčejích a také v terminologii. Všude jsem se tam též setkával s názvem Valach. Jak je to možné? Co se to kdysi v Karpatech stalo?“

     

     Salaš

    Salaš je v užším smyslu speciální hospodářská stavba na horské pastvině v Karpatech, v širším smyslu salašnická stavba;

    Salaší se také rozumí pastvina a pastevci, stádem dobytka a specifickou hospodářskou činností. Salaše se stavěly až nad pásmem stálého osídlení, na východní Moravě a na Těšínsku tedy nad pasekářskými sídly a nad zemědělskou půdou, která k nim patří, na hřebenech a na mírných svazích hor, ve výši 700-1100 m n.m. Do poloviny 19. století se pro výpasnou plochu salaše užívalo názvu javořina. Označovalo se tak rozsáhlé horské území (20 ha a více) řídce porostlé shluky stromů a solitérními stromy a keři, ponejvíce javory a jalovci. Ve 2. polovině 19. století se javořiny postupně proměňovaly v extenzivní pastviny; nepravidelné porosty se vyklučovaly a vypalovaly.

    V prvních stoletích rozvoje salašnictví na Moravě a ve Slezsku salaše často, někdy i po několika dnech, měnily místo. Za novou pastvou se přesunulo stádo, pastevci i prosté salašnické stavby. V 19. a zejména ve 20. století se místa salašení již tak často nestřídala a někde se neměnila vůbec. Přesto ještě ve 20. století převažovaly salaše, které během salašnické sezony alespoň jednou změnily svoje místo. Často stála salaš do poloviny června ve spodní části horských pastvin, poté až do konce srpna o 100-300 m výše a na celé září se přesunula dolů, až k polím a lukám, ze kterých již byla sklizena úroda a smělo se na nich pást. O stěhování salaší rozhodoval především dostatek  travního porostu, v menší míře také počasí: v květnu a v září nebyly sněhové přeháňky na hřebenech hor nijak výjimečné. Koliba a košár se na nové místo přenesly, nebo tam stály stabilně. S podobným stěhováním salaší je možno se setkat v celých Karpatech.

    K hospodářskému vybavení salaší patřila koliba, ve které se zpracovávalo mléko na sýr a v níž také pastevci bydleli, a ohrady pro dobytek (košár, strunga). Ve 20. století k nim někde přibyl i chlév. V blízkosti salaší bývalo solisko, rovné místo vyložené plochými kameny, na které se ovcím sypala sůl. Do jisté míry patřilo k vybavení salaší i koryto na napájení stáda.

    Na salaši se v 16. a 17. století pásly především ovce, a to ovce valašky s hrubou vlnou, a také kozy. Krávy, zpočátku na salaši jen ojedinělé, se už v 18. století staly významnou součástí salašnického dobytka. Výjimečně se lze setkat také s kravskými salašemi se speciálním vybavením a odlišnou terminologií. Na těšínských spolkových salaších se od počátku 19. století chovaly ovce a kozy a mimo ně přesně vymezený počet krav, relativně dosti vysoký. Vyvinul se tam zvláštní způsob salašnického hospodaření, zejména sýraření, který si vynutil vznik samostatné stavby (komorka) pro skladování mléčných výrobků a ubytování pastýřky krav (bačuvka). Od 16. století až po zánik tradičního salašnictví v polovině 20. století byli zaměstnanci salaší bača a valaši. Bača byl představený salaší a měl na starosti zpracování mléka na sýr, valaši pásli stádo a dojili. Bačovi pomáhal hoňák, chlapec odrostlý škole, pojmenovaný po své funkci: při dojení poháněl ovce. Na Těšínsku v 19. a 20. století nahradil baču bačujoncy, jeden z podílníků salaše, kteří se v této činnosti střídali. Valach se tu nazýval ovčoř. Podobně jako jinde v Karpatech směli na salaš (v výjimkou několika málo dnů, které byly přešně stanoveny) pobývat jen muži.

    Na salaši při pasekářské usedlosti a také v oblasti polního salašování (Valašskokloboucko) se tradiční pravidla  salašnického hospodaření již tolik nedodržovala: měnila se podle potřeby.

     

    Salašnické hospodaření, zabezpečení hospodářské produkce salaše.

     

    Salašnické hospodaření zahrnuje především organizaci pastevní sezony, řád každodenních prací, dělení užitku, složení zaměstnanců a vlastnické poměry. Organizace salašnického hospodaření na východní Moravě a na Těšínsku vykazuje výrazné souvislosti se salašnictvím v jiných karpatských oblastech. Některé odlišnosti vyplynuly z rozdílů ve vlastnických vazbách a z rozdílného hospodářského, sociálního a správního vývoje jednotlivých karpatských oblastí. V 16. století přišli do východní horské části Moravy s Slezska karpatští pastevci zvaní Valaši s vlastními stády ovcí a koz. Od vrchnosti si pronajali právo na pastvu v horách a za to odváděli desátek ze stáda. Z nepočetných dokladů lze vyvodit, že se salašnictvím zabývali výhradně muži a že na méně kvalifikovanou práci (např. pasení) si najímali poddané z podhorských obcí.

    V 16. století se lze již běžně setkat se speciální salašnickou terminologií, užívanou ještě ve 20. století (salaš, košár, koliba, strunga, bača, valach, vatra, peleta, putyka). Významné místo v organizaci v rámci jednotlivých pastvin zastával valašský vojvoda ( a jím řízený valašský soud), volený na valašské hromadě. Byl prostředníkem mezi valachy (vlastníky stád) a vrchností. Během 16. a především 17. století přijalo salašnický způsob hospodaření také obyvatelstvo podhorských vesnic i nově zakládaných horských obcí, nejvíce pasekáři, majitelé usedlostí a polností v horách nad vsí. Původní valašští kolonisté se naopak usazovali v obcích a často se stali vlastníky půdy. Tehdy vznikla pevná organizace salašnického hospodaření, z níž mnohé přetrvalo až do 20. století. Salašnické hospodaření se rozšířilo do všech dědin v karpatské části Moravy a Slezska a v početných obcích patřilo k prioritním zdrojům obživy. Ve většině usedlostí se chovaly ovce speciální rasy, na Moravě zvláště Valašky, jsou to odolné hrubolněné ovce, dobře snášející drsné podmínky na horských pastvinách. Někdy patřilo k usedlosti jen několik kusů, jindy čítalo stádo jednoho hospodáře i několik set ovcí a menší počet koz.. Přes zimu se ovce chovaly v ovčírně při usedlosti, někdy i výše v horách ve chlévech zvaných zimarka  nebo kotelnice. Na Těšínsku se až do poloviny 20. století udržela zvláštní forma transhumace ovcí, při níž koncem září ovce sešly ze salaše zpět do vsi a odtud se hnaly na nížiny, aby se pásly na lukách kolem vesnice. V prosinci, v lednu a únoru se vrátily na hory do zimarek, v kterých se živily senem a větvičkami stromů, nashromážděnými pro tento účel během léta. V březnu a v dubnu se znovu hnaly na nížiny.

    Organizace salašnického hospodaření na horských pastvinách přes letní sezonu byla na celém sledovaném území podobná. Pastviny (javořiny) pronajímala vrchnost zámožným hospodářům (vrchařům). Ti je opět pronajali chovatelům ovcí, zvaným míšaníci (na Těšínsku  miešanici), jejich označení bylo odvozeno od úvodního aktu sezony míšání, při kterém se ovce různých majitelů smísily v jednom velkém stádě. Jeden z chovatelů byl zvolen za salašníka, představitele míšaníků na jedné salaši. O rozdělení ovcí na jednotlivé salaše se rozhodovalo na jarní valašské hromadě. Vycházelo se z limitujících ustanovení daných smlouvou mezi vrchností a vrchařem. Určovala, kolik kusů ovcí, koz a krav, popřípadě i jalového dobytka se smí pást na jednotlivých javořinách. Po zániku valašského práva (konec 18. století) se o stejné záležitosti rozhodovalo na salašnické hromadě, na níž se sešli míšaníci z jedné obce. Tam se vybral též bača, představený zaměstnanců salaše.

    Koncem 18. století vrcholil vzestup salašnictví, poté následoval jeho pozvolný úpadek. Jeho hlavní příčinou bylo zavádění racionálního lesního hospodaření ve vrchnostenských lesích. Plocha horských pastvin byla postupně omezována a byl radikálně snížen počet dobytka, který se na nich směl pást. Po zrušení poddanství docházelo k vyrovnání mezi bývalou vrchností a vesničany, avšak vždy na úkor rozlohy pastvin. V 19. století se dřívější jednotná organizace rozpadla na několik odlišných forem. Už na počátku 19. století vznikly na Těšínsku spolkové salaše. Jejich uživateli se stala skupina hospodářů (miešaniků), podíl každého z nich byl stanoven vysadou, tj. právem na pastvu určitého počtu dobytka po celou letní sezonu a na odpovídající část mléčné produkce. Např. na salaši, na které měli miešanici po jedné výsadě, směl každý z nich pást pouze 7 ovcí, 1 kozu a 1 krávu. Ke společnému stádu se nesjednával bača, ale pouze pasák (ovčák). V úloze bači se střídali miešanici na základě komplikovaných pravidel, která měla zaručit spravedlivé rozdělení užitku. V přesně vymezeném čase získal miešanik veškerou mléčnou produkci salaše. Tento způsob dělení výnosu se na těšínských salaších praktikoval ještě ve 40. letech 20. století. Nezávisle na těšínské praktice vznikly v Novém Hrozenkově spolkové salaše s poněkud odlišným systémem hospodaření. Po polovině 19. století se lze na Valašsku hojně setkat se salašemi, na kterých hospodařil bača ve vlastní režii: pronajal si pastvinu, najal personál, sjednal ovce od míšaníků a vydal jim dohodnuté množství sýra, zbylý sýr patřil jemu. Na jižním Valašsku se do poloviny 20. století (Nedašov) salašničilo na polnostech nad obcí. Košár i koliba (k tomuto účelu vybavená sanicemi) se posunovaly po polích a lukách, které se tak vyhnojovaly. V odborné literatuře je tento způsob nazýván polní salašnictví.

    Začátek salašnické sezony závisel na dostatku travního porostu. Na Těšínsku a na severním Valašsku to bylo v polovině května, na jižním Valašsku až o dva týdny dříve. V určený den se konalo míšání či redykání, tedy výhon ovcí na salaš. Ovce všech míšaníků se shromáždily na jednom místě pod horami a potom se velké společné stádo hnalo na salaš. Tam každý míšaník předal ovce na celou sezonu bačovi, který si jejich počet zaznamenal na čtverhrannou hůl (rováš, srubovnice). Vedl si na ní i další účetní záznamy, např. o vydaném sýru. K prvnímu dni na salaši se vázalo množství archaických obyčejů, s jejichž paralelami se lze setkat po celých Karpatech: rozněcování dřevěného nebo živého ohně, který pak nesměl po celou sezonu vyhasnout, obhánění stáda kolem jedličky, obřadní počítání ovcí a další obyčeje. Zhruba za týden po míšání přišli hospodáři na salaš znovu, tentokráte aby se zúčastnili průby, zkoušky dojivosti ovcí. Každý podojil své ovce, nadojené mléko se změřilo a podle celkového objemu se určilo, kolik sýra si během sezony každý majitel ovcí odnese. Jinde se měřila dojivost každé ovce zvlášť a zaznamenalo se, zda je to dobrá dojnice, nebo půlka, anebo jen nicálka. Ve 20. století se na dobrou dojnici vydávalo 5 kg sýra, v minulosti podstatně více.

    Salašnická sezona končila koncem září na Václava, na Těšínsku také na Michala, kdy se konal rozsad: hospodáři si rozebrali ovce, vyrovnali se s bačou a společně s pastevci opustili salaš. Předtím ještě důkladně uhasili vatru, aby prý v kolibě nebačovali čerti. Za několik týdnů se sešli ještě jednou na podzimní hromadě, kde se projednaly všechny hospodářské záležitosti, a salašnická sezona se uzavřela.

    Dělba práce na salaši měla svá pevná pravidla, která se během čtyř století na Moravě a ve Slezsku příliš nezměnila. Hlavou salaše byl bača, který zodpovídal za včasné zpracování ovčího mléka na sýr a za jeho kvalitu, při nedodržení těchto požadavků byl podle tradičních ustanovení pokutován. Pečoval též o to, aby otevřený oheň v kolibě nikdy nevyhasl, v případě zanedbání tohoto obyčeje musel jít pro nový oheň až na třetí salaš. Staral se také o čistotu v kolibě a připravoval celé osádce stravu. Pasákům zvaní Valaši určoval, kde mají pást a pomáhal jim při dojení. Na počátku salašnické sezony přejal ovce od míšaníků a na jejím konci jim zase stejný počet odevzdal, každý chybějící kus musel nahradit. O zodpovědnosti za stádo se dělil s valachy, ti ručili za ovce na pastvě. Počet valachů na salaši závisel na početnosti stáda: na sto ovcí stačil jeden valach. Valaši pásli ovce za každého počasí (podle pevných pravidel, zabezpečujících potřebnou rotaci výpasných ploch), dojili je a v noci hlídali. Při práci jim pomáhal ovčácký pes. Zatímco jako bača se vybral starší zkušený člověk, za valachy se najímali zdatní mladí muži ve věku před vojenskou službou. Nejmladším členem tohoto kolektivu byl honelník, chlapec sotva odrostlý škole. Na salaši byl k ruce bačovi a při dojení naháněl ovce k dojičům (odtud jeho pojmenování). Nebyl plnoprávný, řada pravidel a obyčejů se na něj nevztahovala.

    Každodenní práce na salaši měla svůj pevný řád, platný po staletí. Ráno se vstávalo tak, aby ještě před východem slunce bylo celé stádo podojeno a ovce mohly s valachy odejít na pastvu. Hned poté začal bača se sýrařením. Do návratu stáda před polednem již musel být s prací hotov, jinak celá hrouda sýra připadla valachům. Společně poobědvali a po krátkém odpočinku se vše opakovalo: ovce se podojily a hnaly se na pastvu, zatímco bača zpracovával polední mléko. Při večerním návratu z pastvy se ovce napřed podojily, potom se večeřelo a až poté se bača zabýval mlékem z večerního dojení, mnohdy až do půlnoci. Při pastvě se někdy ze záliby věnovali doplňkovým činnostem: výrobě a zdobení předmětů ze dřeva či hře na typické hudební nástroje (píšťaly). Ovce ve stádě byly z bezpečnostních důvodů opatřeny zvonky.

     

     Salašnické zvykosloví.

     

    Salašnické zvykosloví, soubor zvyků a obyčejů tvořící nedílnou součást specifické kultury, kterou na východní Moravě a Těšínsku rozšířili v 16. a 17. století valašští kolonisté. Četné a výrazné analogie dokládají společný původ a podobnou funkci těchto obyčejů v celé karpatské oblasti. Salašnické zvykosloví se váže k hospodaření pastevců na horských pastvinách v letní polovině roku. Nejvíce obyčejů se vztahuje k výhonu dobytka na salaše, tedy k počátku salašnické sezony. Byly plně funkční ještě koncem 19. století, ale některé se udržely až do zániku tradičního salašnictví po polovině 20. století.

    Zahájení salašnické sezony bylo označováno třemi termíny, které vlastně pojmenovávaly jednotlivé děje výhonu dobytka na hory. Vše začalo ještě ve vsi, v usedlostech, kde proběhlo odlúčání, odstavení jehňat od matek, pokračovalo redykem nebo redykáním, tj. výstupem na hory, a završilo se míšaním, smíšením ovcí několika majitelů v jedno společné stádo, k němuž došlo až na salaši. Obyčeje byly nedílnou součástí správních a organizačních úkonů a obojí se zachovávalo v tradičním pořadí. Pokud jde o funkci obyčejů, jednoznačně dominuje prosperitní magie, která má zabezpečit dobrou dojivost a ochranu salaše před zlými silami.

    Obyčeje při odlúčání, při odchodu dojných ovcí z usedlosti, nebyly specificky salašnické: praktikovaly se i u jiného dobytka při prvním výhonu na obecní pastvinu. Měly chránit především před uřknutím. Dobytčata se poplivala, přežehnala křížem a někde jim k ocasu přivázali červenou pentli. Dramatičtější byl výstup na hory, redykání. Cestou se střílelo, troubilo a hodně křičelo, jednak aby se odehnaly zlé síly od svěřeného dobytka, jednak aby se stádo udrželo pohromadě. Dbalo se, aby poslední nešla černá ovce a aby se celý průvod, tj. stádo, pastevci, majitelé ovcí i hosté, vrátil a šel jinou cestou, jestliže mu zkřížila dráhu výstupu žena.

    Sled organizačních praktik provázený obyčeji byl při míšání na celém moravském a slezském území zhruba stejný. To však platí pouze o tradičních horských salaších: na salaších u usedlostí nebo při polním salašování na jižním Valašsku nebylo vykonání těchto obyčejů tolik závazné a také zde byl větší podíl zvyků praktikovaných při nížinném chovu dobytka.

    Prvním aktem míšaní na horské salaši na Valašsku bylo obhánění stáda kolem stromu. K tomu se našlo rovné místo poblíž koliby a stádo se obhánělo třikrát ve směru dráhy slunce kolem jedličky (smrčku), která se tam k tomu účelu zarazila do země. Ovce při tom postupovaly ve stejném pořádku jako cestou na pastvu: před nimi kráčel jeden pasák se psem, za stádem ostatní pasáci. Kolem dokola stáli míšaníci a ostatní hosté, aby bránili ovcím, které tesknily po jehňatech, odběhnout z houfu. Přitom na ovce pokřikovali, stříleli do vzduchu a bača je kropil svěcenou vodou: jedlovou větvičku namáčel v geletě. Podobně probíhalo miešanie stáda na Těšínsku; jedličku přinesl z lesa nejmladší z hospodářů. Pasák, který kráčel před stádem, po třetí obtáčce smekl, obuškem přežehnal stádo a hlasitě se modlil za to, aby Bůh ochránil salaš. Hospodáři se modlili spolu s ním, potom někteří házeli na ovce hlínu z krtinců, jiní je okuřovali bylinami. Pak se stádo vehnalo do ohrady (košáru) přes oheň založený ve vratech. Kolem ohrady všichni poklekali na bílé lněné šátky a znovu se modlili. Někteří si zahalili hlavu tradičním kabátem z hrubé houně (huňou), poklekli, hlavu položili až na zem a ještě si zakryli obličej rukama. To prý mělo uchránit salaš před vlky i uřknutím (hora Girová).

    V kolibě se v ten den roznítil starodávným způsobem dřevený oheň, který bača udržoval po celých pět měsíců salašnické sezony. Kdyby vyhasl, musel osobně dojít pro nový oheň na sousední nebo dokonce až na třetí salaš a ještě byl povinen své pasáky pohosti sýrem. Oheň se rozdělával třením dřev za pomoci jednoduchého mechanismu ještě na počátku 20. století na radhošťských salaších i na horním Vsacku; s paralelami tohoto obyčeje se lze setkat i v jiných karpatských regionech.

    Důležitým organizačním a obřadním úkonem bylo sčítání ovcí. Tímto aktem se bačovi předal konkrétní počet ovcí a stejný počet musel bača gazdům odevzdat na podzim. V celých Karpatech se k tomu užívalo podobných praktik i formulí. Při výhonu z košáru na první pastvu se bača postavil do úzké branky ve stěně ohrady, vypouštěl jednu ovci po druhé a hlasitě počítal: Jedno boží, dvě boží, včecko boží, čtyři…deset boží! Desítku vždy vykřikl a jeden z pasáků ji vrubem zaznamenal na zvláštní hůl (rováš).

    Od prvního dne na salaši museli také pastevci zachovávat řadu obyčejových ustanovení, která měla zabezpečit prosperitu a ochránit stádo i pastevce od všeho zlého. Některá ustanovení výrazně ovlivnila způsob jejich života, např. zákaz odchodu ze salaše po celou dobu pobytu na horách, tedy po dobu 20 týdnů. Na konci 19. století se platnost ustanovení zmírnila na údobí do sv. Jana Křtitele, tedy na dobu největší dojivosti ovcí. Účinnost tohoto ustanovení korespondovala se zákazem ženských návštěv na salaši a zákazem pohlavního styku pastevců po celou sezonu. Ještě v 19. století se striktně dodržovalo také ustanovení nosit po celý čas salašování jedinou košili z hrubého plátna. Neprala se, ale na počátku sezony se napustila mastnotou, někdy přímo urdou, řídkým ovčím máslem. Také toto ustanovení později platilo jen do sv. Jana. Následující neděli sešli pasáci do vsi ve svých špinavých, téměř černých košilích a teprve před cestou do kostela se převlékli. Omezení se nevztahovalo na hoňáka (mladého pomocníka bači), který odcházel do vsi podle potřeby. Významným zásahem do způsobu života pastevců byl půst. Dodržovali ho dvakrát týdně, ve středu a v pátek; nejstarší ojedinělé záznamy dokládají, že se držel i v pondělí. V těchto dnech jedli jen jednou denně: v poledne poobědvali ovčí sýr a žinčici. Dbalo se též, aby při jídle a při sýření nikomu neukáplo na zem trochu žinčice nebo mléka; platilo to i pro příležitostné návštěvníky salaše. Některá ustanovení se týkala také péče o dobytek, např. do sv. Jana se nesmělo na ovce křičet; tišily se pouhým pšt, pšt! nebo puše, puše!

     

                                                                      Jaroslav Štika

     

    Lit.: I. Stolařík: Hrčava.

           J. Štika: Salašnické zimování dobytka na Těšínsku,

                         Vývoj salašnického dobytka na východní Moravě,

                         Horské pastevectví na Rožnovsku,

                         Valaši a Valašsko.

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     



    Niezwykle udane - Pálení Milíře [REPORTAŻ]

    autor: Piotr Drzewski

    W dniach 30 czerwca do 7 lipca w zaolziańskich Košařiskách u podnóża Beskidu Śląsko-Morawskiego miało miejsce niezwykłe wydarzenie. Postawiony został prawdziwszy Mielerz, który wykorzystywano w dawnych czasach do wypalenia węgla drzewnego. Pod fachowym okiem Mgr. Václav Michalička z filii Muzeum Ziemi Nowojiczyńskiej w Przyborze, który przez cały tydzień czuwał by proces przebiegał prawidłowo udało się uzyskać nadspodziewanie dużą ilość gotowego produktu - tym samym swego rodzaju eksperyment odtwórczy należy uznać za bardzo udany. Trudu organizacji tak skomplikowanego i wymagającego przedsięwzięcia podjęli się członkowie Spółki Koliba oraz Ognisko Goroli Śląskich w Košařiskách. Zapraszamy na krótką relację z tego wydarzenia.



    Większość dawnych zajęć górali lub stosowane w minionych stuleciach technologie można przedstawić publiczności w prosty sposób i w kilka godziny pokazać zainteresowanym wszystko co wiąże się z danym rzemiosłem. Wystarczy rozstawić stoisko i zainstalować odpowiednie narzędzia, przygotować materiały... Jednak w przypadku węglarzy i palenia mielerza sprawa jest o wiele bardziej skomplikowana.




    Na terenach Beskidów wypalanie węgla drzewnego było w minionych stuleciach bardzo popularnym zajęciem. Węgiel drzewny był niezbędnym materiałem palnym dla pobliskich hut zlokalizowanych w Trzyńcu i na całym Śląsku. Postęp techniczny wyeliminował praktycznie całkiem to rzemiosło z terenów górskich. Spółka Koliba, która od lat zajmuje się popularyzacją (szczególnie wśród dzieci i młodzieży) dawnych rzemiosł, postanowiła ocalić od zapomnienia również i ten dawny sposób pozyskiwania węgla a co za tym idzie i styl życia oraz sposób zarobkowania.



    W niedzielę 30 czerwca od wczesnego rana rozpoczęło się stawianie mielirza. Pogoda dopisała a licznie zgromadzona publiczność miała okazję zobaczyć jak robi się "podłogę" mielirza, a następnie jak budowana jest cała jego konstrukcja. Środek mielerza stanowi tak zwana „dusza” tworzona z cienkich żerdzi, koło niej buduje się swego rodzaju „piramidę” z drewna, na to kładzione są darnie, gałązki drzew iglastych, a na wierzch glinę.

    Późnym popołudniem miało miejsce uroczyste podpalenie mielerza. Nad „duszą” zapalono ogień, lecz po pewnym czasie otwór należało zamknąć. Rozpoczęła się powolna karbonizacja drewna przebiegająca przy niewielkim dostępie powietrza regulowanym za pomocą otworów wentylacyjnych.

    Członkowie Spółki Koliba i ich przyjaciele czuwali 24 godziny na dobę przez siedem długich dni nad prawidłowym przebiegiem procesu wypalania. Nieustannie kontrolowali schnięcie mielerza, zaklejali, powstające w nim pęknięcia i w razie potrzeby zwilżali jego powierzchnię. Mielerz ani na chwilę nie mógł zostać bez odpowiedniego dozoru, dlatego też wielu spośród budowniczych mielerza nocowało na Dołku przez wszystkie 6 nocy.



    Nie był to jednak czas wypełniony samą opieką nad mielerzem. Codziennie między godziną 10:00 a 16:00 na Dołku odbywały się warsztaty twórcze dla dzieci, a każdy dzień poświęcony był na zapoznanie młodych ludzi z inną dziedziną życia naszych przodków. Odbyły się warsztaty: garncarstwa, druciarstwa, wyrobu powrozów, przędzenia, tkania i przędzenia wełny, wyrobu kwiatów z papieru, malowania na szkle czy pieczenia i przyozdabiania pierników.

    Wreszcie w sobotę, 6 lipca popołudniu mielerz zaczął powoli dogasać. Przyszła chwila wytchnienia dla opiekujących się nim członków Koliby. A równocześnie rozpoczęto przygotowania do planowanej na następny dzień rozbiórki.



    Uroczyste cięcie i rozebranie mielerza, miało miejsce o godzinie 10:00 w niedzielę 7 lipca. Po krótkich podziękowaniach za trudy organizacyjne i pracę przy wypalaniu jaką wygłosił prezes Spółki Koliba Jozef Straka. Mgr. Václav Michaliček wraz z pomocnikami przystąpił do rozbiórki mielerza. Po odsłonięciu warstwy wypalonej gliny oraz gałęzi zgromadzonym po kolei zaczęły ukazywać się kolejne warstwy precyzyjnie ułożonego drewna. Można było zaobserwować poszczególne fazy jego karbonizacji. Pod niewielką warstwą częściowo zwęglonego drewna ukazał się wreszcie właściwy produkt, czyli sam wypalony węgiel drzewny. Skuteczność zastosowanej tego roku metody przeszła najśmielsze oczekiwania organizatorów.



    Stopniowo oddzielali oni kawałki węgla drzewnego od pozostałości konstrukcji mielerza i wkrótce okazało się, że przeszło połowa przeznaczonego na eksperyment placu pokryta jest prawidłowo wypalonym węglem. Ponieważ była to już piąta próba, prowadzonego co roku doświadczenia z paleniem mielerza dokonana przez Spółkę Koliba, należy domniemywać, że wraz z kolejnymi rocznikami imprezy organizatorzy nabierają coraz większego doświadczenia. Należy również podkreślić ogromny wkład Mgr. Václav Michalička oraz jego poświęceni i zaangażowanie w powodzenie eksperymentu.


    Dodajmy na koniec, że  „Projekt ten powstał dzięki pomocy Nadačního fondu Hyundai oraz Nadace Open Society Fund Praha“. Partnerem projektu jest Nadace OKD w programie Pro radost.

     


     

    Uhlířství

    V Košařiskách a rovněž v celých Beskydech bylo rozšířeným  lesním řemeslem, které se udrželo až do poloviny 20. století uhlířství. Dřevěné uhlí se pálilo pro kováře a ve velkém pro potřeby hamrů a do vysokých pecí k tavení železa. Dodnes se uchovalo mnoho místních názvů upomínající právě na místa, kde se dřevěné uhlí pálilo (např. Uhlisko, Miliř.). Uhlí se pálilo v milíři od jara do podzimu, když nebylo moc mokro. Nejdůležitější bylo si připravit dobré dřevo. Nejčastěji se používala dobře proschlá polena z listnatých stromů pokácených v zimě. Stavba milíře začínala zaražením vysokého kůlu do země, kterému se říkalo král. Ten obložili uhlíři suchým roštím, které přivázali houžvemi z prutů mladých stromků. Polena se vyrovnávala do několika pater tak, aby bylo dosaženo tvaru pravidelné kupole. Další vrstvu milíře tvořily drny, chvojí a mech a na ní omazávka z hlíny smíchané s uhelným prachem.Milíř se však nemohl rozhořet, ale pouze doutnat za omezeného přívodu vzduchu. Ten se dovnitř dostával pomocí děr propíchnutých pohrabáčem nejprve v horní části milíře a postupně, jak pokračovalo prouhlení, se sestupovalo dolů. Kolem milíře bylo neustále mnoho práce. Vyhořená část se doplňovala třískami a drobným dřívím a celou hromadu uhlíři opatrně stloukali dolů. Navíc neustále bylo třeba milíř utěsňovat, omazávat a sledovat barvu kouře, která signalizovala, zda je v milíři vše v pořádku. Pálení trvalo několik dní dle velikosti milíře. Když z něj začal vycházet modrý kouř, celý se ucpal a čekalo se, až důkladně vychladl a mohlo se přistoupit k jeho rozebrání. Uhlíři pomocí hrábí s dlouhými zuby postupně vyhrabávali dřevěné uhlí, které odnášeli v putnách a sypali do pytlů. Kvalitní uhlí zůstalo zachováno ve velkých kusech, pěkně se lesklo a jen málo černilo. Uhlíři většinou měli rozdělaných několik milířů v různých fázích výpalu, aby nemuseli přerušovat svou práci. Jednalo se o značně náročnou i nebezpečnou práci a obrovské milíře se mohli pro nepozorného uhlíře stát osudnými. Nejen že se muselo dávat pozor, aby nevyskočila žhavá jiskra a něco nezapálila, ale rozpálený milíř se mohl propadnout a uhlíře pohltit. Při pálení se používalo pouze jednoduché základní vybavení, do kterého nezbytně patřily dřevěné lopaty, palice, ostré kopáče, sekery, krumpáče, putny na uhlí a žebříky. Život uhlířů byl přizpůsobený sezónnímu dlouhodobému pobývání v lese, a pokud jejich obydlí nestála někde v blízkosti, stavěli si provizorní přístřešky, ve kterých přespávali.

     

    text a schéma milíře: Mgr. Václav Michalička


    Spółka Koliba wroz z Ogniskym Goroli Śląskich

    w Koszarziskach was wszeckich  pozywo  na polyni milyrza do Dołku

    w Koszarzyskach

     

    Od 30. 6. 2013 do 7. 7. 2013 bedymy w Koszarzyskach

    polić drzewianne wóngli w milyrzu

     Przi tym  bedzie przebiygać nauczani rozmaitych starych rzymioseł jako: wyroba porwozów,przyndzyni wełny,tkani,wyroba glinianych  garców , drótowani a dalszi.

     

     Tento projekt vznikl za podpory Nadačního fondu Hyundai

    a Nadace Open Society Fund Praha“.

    Partnerem projektu je Nadace OKD v programu Pro radost.

                                                                  


     

    W sobotę, 18.05 2013 w zaolziańskich Kosariskach Obcanske Sdruzenie Koliba zaprosiło na uroczysty Jarmark Rzemiosł, połączony z niezwykle widowiskowym Mjyszanim Łowiec - prezentacją tradycji i obrzędów pasterskich związanych z początkiem sezonu wypasu i wyjściem pasterzy z owcami na hale. Uczestnicy imprezy mieli okazję zobaczyć wiele, odchodzących w przeszłość, pasterskich zwyczajów i tajemniczych obrzędów, które odprawiane na wiosnę, miały zapewnić bezpieczeństwo i dostatek bacom i pasterzom przez cały sezon. Zaprezentowano również tradycyjne metody wyrobu owczego sera i żętycy, których można było na miejscu spróbować. Było też występy i prezentacje zespołów folklorystycznych, popisy gawędziarzy i przede wszystkim dobra zabawa! Zapraszamy na relację i fotoreportaż z tego wyjątkowego wydarzenia.

    Już wjeżdżając do maleńkich Koszarzisk nie trudno było się zorientować, że ma tu miejsce coś niezwykłego. Tłumnie przybyli goście okupowali "Dołek" już znacznie przed godziną 10:00, czyli godziną oficjalnego rozpoczęcia Jarmarku. O dziesiątej przedstawiciele organizatora, którym było Obcanske Sdruzenie Koliba powitało gości graniem na trombicie i odśpiewaniem tradycyjnej pieśni "Witomy Was"- oficjalnie rozpoczęto Jarmark. Na scenie wystąpiły zespoły prezentujące folklor górali śląskich z Czech, Polski i Słowacji. Zagrały trombity, gęśliczki i dudy. Zabrzmiały góralskie bajania. Na licznych stoiskach prezentowane były wyroby oraz sposób ich wykonania wszelkiego charakteru rzemiosł ludowych w wielu miejscach sami widzowie mogli spróbować swych sił przy ich wyrobie.

    Centralnym punktem programu była prezentacja obyczajów pasterskich, która zgromadziła wokół tradycyjnego koszaru nieprzeliczone tłumy widzów. Rozpoczęto się Mieszanie Owiec. Przybycie stada poprzedziła wstępna opowieść wielkiego miłośnika tradycji pasterskich pana Antoniego z OSK, który przybliżył zgromadzonym korzenie pasterstwa w Beskidach, jego historię, bardzo przejrzyście wytłumaczył "ceprom" zasady formowania stada na "Gromadzie", czym jest "Wysada", jaki jest wkład poszczególnych gazdów w działalność szałasu? A następnie komentował na bieżąco toczące się na pobliskiej łące wydarzenia, które według tradycji miały miejsce już na hali, gdy wszyscy gazdowie przygnali swe owce do szałasu.

    Owczarz przy pomocy dwóch pasterzy i akompaniamencie muzyków, którzy towarzyszyli im na wozie przygnał kierdel, który najpierw przepędzono dłuższą chwilę wokół młodej jodełki by kierdel dobrze się wymieszał, by owce przyzwyczaiły się do tego, że będą teraz poruszać się w większym stadzie i by przywykły do obecności Owczarza i Pasterzy, z którymi będą od teraz przebywać na hali. Następnie owce zagnano do koszaru, zbudowanego według tradycyjnej metody zaplatania deszczułek. U wejścia palił się ogień a w nim mieszanka ziół, których skład stanowił zawsze tajemnice poszczególnych czarownic, od których Owczarze te zioła kupowali. Rozpoczęło się "Okadzanie owiec", które ma na celu zapewnić owcom przez cały sezon dobrą kondycję, uchronić od chorób i ataku wilków.

    Kolejnym punktem programu było "Rikanie", czyli modlitwa Pasterzy i Owczarza. Wszyscy pasterze uklękli zwróceni ku owcom i nakryli się guniami "by ich wilki nie widziały". Modlili się jakby wspólnie ze swymi podopiecznymi o spokój od wilków, zdrowie i dostatek na szałasie. Bacowka posypała owce kolejną mieszanką ziół oraz kamyczkami by w trakcie sezonu uchronić je od uszkodzeń racic. Witka z młodej gałązki obiła ich racice oraz nogi pasterzy by zapewnić ich siłę i zdrowie. Po oficjalnych uroczystościach zapanowała ogólna radość, gości częstowano serem i gorzałką.

    Równocześnie w innej części polany prezentowano najróżniejsze rasy owiec. Niektórzy z widzów byli zaskoczeni ich ilością i różnorodnością wyglądu. Hodowcy opowiadali o zwyczajach i sposobie hodowli poszczególnych ras. O zakresie ich występowania w Europie i zwyczajach żywieniowych. W tym czasie odbył się również pokaz strzyżenia owiec.

    Po niedługiej przerwie wznowiono występy zespołów prezentujących folklor śląskich górali. Wystąpiły m.in. 4 smyki z Oldřichovic, Nowina z Jablunkova, Vít Kašpařík a jeho ogaři. Następnie przyszła kolej na popisy gawędziarskie Petra Sovjákala. Organizatorzy najlepsze zachowali na koniec. Do tańca i wesołego śpiewania poderwał, zarówno Zaolziaków jaki przybyłych na imprezę gości z Polski zespół "cimbálová muzika Javořina z Rožnova pod Radchoscem". Ich porywający występ zapadnie zapewne na długo w sercach widzów. Zaprezentowali oni nieco inne spojrzenie na tradycyjną muzykę górali.

    W pobliżu bacówki odbył się pokaz produkcji wyrobów z mleka owczego. Pokazano, w jaki sposób produkuje się bundz a następnie oscypki, pokazano jak z serwatki powstaje Żętyca i jak należy wyrabiać prawdziwą bryndze, która może wytrzymać nawet bez lodówki pół roku nie psując się. Chojnie częstowano przy tym wszystkich chętnych owczymi wyrobami i jagnięcym gulaszem.

    Miszani owiec w Kosariskach, jak zwykle zgromadziło tłumy gości. Wśród żywie zainteresowanych tradycjami naszych przodków nie zabrakło również najmłodszych. Przybyli nie tylko miłośnicy góralszczyzny, ale i całe rodziny by pokazać swym potomkom jak dawniej gospodarzono w górach. Trzeba przyznać, że organizatorzy przygotowali coś dla każdego i na pewno w trakcie tego święta nikt z gości, od najmłodszych do najstarszych, nie mógł narzekać na nudę. Występy, jarmark i różne pokazy trwały do późnego popołudnia. Każdy mógł spróbować wyciskania sera, dojenia lub strzyżenia owiec. Na najmłodszych czekały warsztaty drutowania, garncarskie, wyrobu fujarek, malowania pierników. Pozostaje tylko żałować, że Mjyszani Łowiec trwa tylko jeden dzień bo atrakcji, których chciało by się spróbować było co nie miara i nie każdy chętny w tym natłoku wrażeń zdążył wszystkiego zakosztować.

    Przede wszystkim jednak była to niepowtarzalna okazja przeżycia wraz z pasterzami ich tajemniczych a nawet magicznych obyczajów, możliwość zajrzenia jakby "od kuchni" w codzienne życie na hali i poznania góralskich świętości. Przekonania się jak ogromną moc miała dla tych ludzi ludowa magia i uświęcone obyczaje. A, dla wrażliwej duszy, nawet odczucia na sobie niewielkiej cząstki owej magii.

    Piotr Drzewski

    Fotoreportáže z akce najdete na www.e-beskidy.com a www.redykkarpacki.pl

     

     

     

     

     

     


    INAUGURACJA REDYKU KARPACKIEGO - TRANSHUMANCE 2013 W RUMUNII 11 MAJ 2013

    Już za kilka dni - w sobotę 11 maja 2013r. rozpoczniemy historyczną wędrówkę przez Karpaty. Trzy lata intensywnej pracy, spotkań z pasterzami i partnerami projektu, rozmów z ludźmi, którym Karpaty są bliskie  - zaowocowały możliwością realizacji tego wydarzenia. Spotkajmy się na trasie Redyku Karpackiego - W Rumunii, na Ukrainie, w Polsce, w Czechach - po prostu w Karpatach, gdzie toczy się nasze zwykłe, lecz zarazem wyjątkowe codzienne życie!

    Uroczysta Inauguracja Projektu odbędzie sie w Rotbav w Rumunii, zapraszamy!

    www.redykkarpacki.pl

    KARPATSKÝ REDYK „TRANSHUMANCE 2013“ Transhumanční pastevectví – je způsob putovního pastevectví, založen na sezónním vedení stád (především ovcí) určitými trasami z nížinných pastvin na horské a zpět, pod vedením pastevců. V minulosti to byl způsob osídlení Karpat. Zahájení salašnické sezony bylo označováno třemi termíny, které vlastně pojmenovávaly jednotlivé děje výhonu dobytka na hory.

    Vše začalo ještě ve vsi, v usedlostech, kde proběhlo odlúčání, odstavení jehňat od matek, pokračovalo redykem nebo redykáním, tj. výstupem na hory, a završilo se míšaním, smíšením ovcí několika majitelů v jedno společné stádo, k němuž došlo až na salaši. Společné kořeny společenství žijících v Karpatech mají svůj původ v pasteveckých tradicích, lidí spojuje historie, kultura, způsob života o ovce. 

    KARPATSKÝ REDYK „TRANSHUMANCE 2013“ je projekt tradičního putování s ovcemi v počtu cca 300kusů přes Karpaty. Je organizován pro uctění putujících valašských pastevců, kteří postupně osídlili hory a přispěli ke vzniku společné vysokohorské pastevecké kultury spojující obyvatelstvo Karpat.

    Doba trvání KARPATSKÉHO REDYKU :                                11.květen - 14. září 2013 Trasa: cca 1400 km – průchod horskými oblastmi karpatských států trasou přes: Transylvánii – Maramureš (Rumunsko), Zakarpatské Huculsko – Lvov (Ukrajina), Podkarpatsko – Malopolsko – Těšínské Slezsko (Polsko) Slovensko a Čechy.

    Organizátor:

    Nadace „Pasterstwo Transhumancyjne“ – hlavním cílem nadace je zachování tradičního pastevectví v Karpatech a na Balkánu a také zachování kulturního dědictví – realizace projektu je založena na úzké spolupráci se samosprávními organizacemi, s místními institucemi, organizacemi mimo správní výbor, se sponzory a médií. Popularizace projektu bude násobena pomocí doprovodných akcí v regionech, ve kterých bude Redyk probíhat. Pořadatelé Redyku: - Fundacja „Pasterstwo Transhumancyjne“, - „Asociatia Transhumanta“ z Rumunska - Společenské organizace, jejichž hlavním cílem je zachování tradičního pastevectví v Karpatech a udržení kulturního dědictví.

    Spolupořadatelé:

    Koliba, občanské sdružení a Valašské muzeum v přírodě – Česká republika,

    Centrum evropské integrace – Ukrajina

    Cílem Redyku „Transhumance 2013“ je mezinárodní setkání obyvatel, kteří žijí a tvoří v Karpatech. Jejich integrace, možnost poznání a nastínění kulturního bohatství zdejšího lidu, bohatství a jedinečnost zdejší přírody a způsobu rozvoje horských oblastí.   

    „…Evropu tvoří kultura…“ Základem kultury karpatského lidu jsou pastevecké tradice. Ony jsou základnou pro hudbu, tanec, barevné horalské kroje, obřady a obyčeje, ale především pro lásku k přírodě a k druhému člověku. Podrobné cíle Karpatského Redyku: - Podpora kultury a pasteveckých tradic v Karpatech díky podpoře a spoluorganizaci kulturních akcí mimo region, organizování konferencí, seminářů, dílen, školení, festivalů, koncertů apod. navazujících na kulturní i materiální dědictví společenství Karpat.

    Podpora tradic lidových řemesel, ruční výroby, tradiční hudby, tance a regionálních obřadů. - Podpora prodeje regionálních výrobků tradičních a ekologických sýrů a produktů z masa, které jsou registrovány na Státních listinách tradičních produktů a v Evropské Unii. Jsou to: oscypek, redykolka, jehněčí maso, brynza, bundz a další. 

    Podpora spolupráce mezi místními i zahraničními organizacemi v celém oblouku Karpat. - Integrace pasteveckých společností na horách, podpora chovatelů ovcí, tradičního pastevectví, podpora bačů, mladých ovčáků i hospodářů, obnova pastevecké infrastruktury v kontextu rovnoměrného rozvoje Karpat z ohledem na ekologické i sociální podmínky v horských oblastech. 

    Upozornění na přírodní, ekologické a kulturní hodnoty Karpat, snaha o rozšíření Karpatské dohody, péče o životní prostředí, přírodní dědictví, snaha o zachování biologické i krajinné různorodosti horských regionů. Snaha uvědomit společnost, že návrat tradičního pastevectví na karpatské planiny je schopen vrátit zpět přírodní rovnováhu a zároveň přinést občanům ekonomický zisk v systému rovnoměrného hospodaření v horských i podhorských oblastech. Navození směrnic pro kulturní turistiku. Propagace zdravotních, turistických i geografických hodnot jednotlivých horských oblastí tvořících karpatské pásmo.

    DOPROVODN0DNÉ PROGRAMY KARPATSKÉHO REDYKU: 

    Seminář o Karpatském Redyku ve Valašském muzeu v přírodě - Rožnov pod Radhoštěm 28.2.2013

    Mezinárodní seminář o Karpatském Redyku – Penzion u Studánky v Horní Lomné – Česká republika 9.3.2013 

    Inauguracja Redyku – Rotbav, Brasov, Rumunia 11.5.2013

    Miyszani łowiec v Košařiskách - Česká republika 18.5.2013

    Targi Slow Food Sighisoara – Rumunia 18.5.2013 Tatrzańska Majówka – Zakopane - maj 2013r. 1.5.2013

    Święto Pasterskie - Wyrhovina - Ukraina 15.6.2013 Święto Pasterskie - Rachiv - Ukraina 22.6.2013

    Po stopách zaniklých technologií - Košařiska - Česká republika 29.6. – 6.7.2013

    Ochotnicka Watra – Ochotnica Górna 1.8.2013

    IV EUROPEJSKIE TARGI PRODUKTÓW REGIONALNYCH - Zakopane Polska 10.8.2013

    Pasterskie święto u źródeł Soły - Rajcza - Polska 17.8.2013

    Jesień Pasterska – Kamesznica 26.8.2013

    Jarmark Pasterski – Koniaków - Polska 24.8.2013

    Karpatský redyk - Rozsod łowiec – Košařiska - Česká republika 30.8. - 1.9.2013

    Mistrovství Górolů ve stříhaní ovcí - Košařiska - Česká republika 21.9.2013

    Ovčácké slavnosti Valašské muzeum v přírodě - Rožnov pod Radhoštěm 14.9.2013

     

    www.transhumance.pl www.redykkarpacki.pl


    "Z Baraniej woło swoboda wesoło,
    Pójcie z owieczkami górole holami!
    Zagrej trombito z gronia Ochodzito
    Zanieś ku sałaszom melodyjem naszom..."


    Przidźcie wszecy z dali z bliska na miyszani w Koszarziskach!

    Spółka Koliba wroz z Ogniskym Goroli Śląskich w Koszarziskach was wszeckich  pozywo na

    MIYSZANI  ŁOWIEC

    do Dołku w Koszarziskach w sobotym 18. 5. 2013

    od 10.00 godz.

               

     

    Bedzie jarmak, bedzie grani, bedzie gorolski śpiywani.

    Możecie skosztować placka, kołocza, gulaszu z jagniacka.

    Bedóm syry, bee siwula, ciurczkym pociecze miodula.

    Gdo mo szyrszi nogawice może sprubować żynczice.

    Niechcecie mieć z wnuka łosła? Nauczymy go rzymiosła.

    Kupicie zwónek dlo kozy, ryncznie kryncóne porwozy.

    Uwidzicie kuci kónia i rzymioseł do pieróna.

    Gdo przidzie w sukni, w brucleku, dostanie półkym na fleku!

     

      Program Miyszani łowiec:

    10.00 - zahájení slavnosti

              - Štefánikovci, chór Gorol z Jablunkova

    11.00 - Miyszani łowiec s muzikou Bukóń

    12.00 - Trombitáši Štefánikovci z Nimnice

    12.30 - 4 smyki z Oldřichovic

    13.00 - Hudci z rožnovských pasek

    13.30 - Nowina z Jablunkova

    14.00 - soubor Koniaków

    14.30 - Jackové z Jablunkova

    15.00 - vyhlášení výsledků soutěže a bonitace beranů

    15.10 - Vít Kašpařík a jeho ogaři

    15.30 - lidová kapela Jetelinka z Istebné

    16.00 - gajdoš Petr Sovják

    16.20 - Górole z Mostů u Jablunkova

    16.50 - cimbálová muzika Javořina z Rožnova p.R.

    Tvůrčí dílna pro děti

    Od 13.00 do 16.00 si mohou děti vyzkoušet

    drátenictví, košíkářství a zdobení perníčků.

     


    Občanské sdružení Koliba a Ognisko Góroli Śląskich  v Košařiskách

    vás srdečně zve dne 9.3.2013 ve 14 hodin do Horní Lomné

    na mezinárodní seminář

    REDYK KARPACKI

    V  PENZIONU U STUDÁNKY

    Přednášející:

    Piotr Kohut

    Józef Michałek

    PhDr. Jiří Langer

     

      


    Klidné prožití vánočních svátků a všechno nejlepší po celý rok 2013 Vám přejí členové občanského sdružení Koliba.

    Děkujeme Vám za Vaši dosavadní podporu naší činnosti.  

    Zároveň Vás co nejsrdečněji zveme na akce, které pořádáme         v příštím roce:

     9.3.2013 - Mezinárodní seminář o Karpatské redyku (11.5.2013 vychází stádo ovcí z Rumunska a přes Ukrajinu, Polsko a Slovensko přijde do naší republiky)

    18.5.2013 - Miyszani łowiec v Košařiskách (obřady spojené s prvním výhonem ovcí na salaš). Během této akce proběhne jarmark starých řemesel, dílny (např. hrnčířství, drátování, výroba košíků z pedigu) a vystoupí amatérské folklorní soubory.

    29.6.-6.7.2013 - Pálení milíře (během této akce proběhnou tvůrčí dílny řemesel, uskuteční se besedy s etnografy a historiky, zahraje gorolská kapela)

    30.8.-1.9.2013 - Rozsod (obřady spojené s návratem ovcí ze salaše). Letos bude tato akce ojedinělá, protože v rámci Karpatského redyku do Košařisk dorazí ovce z Rumunska. V pátek  30.8. se uskuteční seminář na téma Minulost a současnost salašnictví na Těšínsku. V sobotu proběhne přehlídka místního folklóru, představí se řemeslníci a výrobci regionálních výrobků. V neděli proběhne beseda s účastníky redyku. 

    21.9.2013 - Mistrovství gorolů ve stříhání ovcí

    26.10.2013 - tradiční Deptání kapusty v Košařiskách

    23.11.2013 - Mezinárodní seminář o valašské kolonizaci (o průběhu letošního Karpatského redyku budou hovořit účastníci této akce - bača Piotr Kohut z Koniakówa a Józef Michałek z Istebné a další hosté).


    Seminarium "Dědictví Karpat"

     Poniedziałek, 26 listopada 2012 W sobotnie popołudnie, w gościnnych progach Pensjonatu „U STUDÁNKY”, w Horni Lomnej, pięknej wioski w Beskidzie Śląsko-Morawskim na Zaolziu, miało miejsce niecodzienne wydarzenie, jakim było międzynarodowe seminarium "Dědictví Karpat". Uczestnicy mieli okazję wysłuchać prelekcji na temat karpackiego zbójnictwa w różnorakim ujęciu.

    Wśród prelegentów znalazły się tak znane nazwiska jak: dr Urszula Janicka–Krzywda czy PhDr. Jiří Langer. Prezentacjom towarzyszło znakomite jedzenie i świetna atmosfera wśród uczestników. Kilka minut po godzinie 14:00 Seminarium rozpoczął swą prelekcją Stanisław Noworyta, autor znakomitej książki "Beskidnicy", traktującej o najwcześniejszych dziejach zbójnictwa w Beskidach, a opartej w dużej mierze na zapiskach z ksiąg zamku Żywieckiego. Niezwykła historia powstania książki oraz opowieści o trudach jakie towarzyszyły jej powstawaniu całkowicie pochłonęły uwagę widzów. Wielu z nas dopiero tu dowiedziało się o najświetniejszym okresie beskidzkiego zbójnictwa przypadających na drugą połowę XVI i początek XVII stulecia. Wszystkim zainteresowanym tą tematyką serdecznie polecamy książkę pana Stanisława! Kolejna prezentacja, którą przedstawił Mgr. Václav Michalička miała tytuł: "Výstroj a výzbroj zbojníků" i traktowała, ni mniej ni więcej, o strojach jakie nosili i broni jaką posługiwali się zbójnicy przy uprawianiu swego rzemiosła. Słuchacze mogli obejrzeć repliki starych "Walasek" popularnie nazywanych ciupagami, mieli też niebywałą okazję podziwiać oryginalne eksponaty z muzeum w Příboře. Wśród nich znalazła się pałasz, o którym mówi się, że mógł być własnością samego zbójnika Ondraszka. Mogliśmy również zobaczyć ostrze bojowej siekierki, czyli właśnie "Walaski", które zostało odnalezione w trakcie prac archeologicznych w Vizovickich Vrchach, gdzie swego czasu działało wiele kompanii zbójnickich. Do prezentacji strojów zbójnickich posłużyły reprodukcje starych rycin i malowideł przedstawiające zbójników, których oryginały znajdują się obecnie w muzeach zarówno na terenie Czech jak i Polski.

    Po prelekcji Mgr. Václav Michalička miała miejsce krótka przerwa, którą świetnie wypełniła muzyka góralska zaprezentowana przez zespół "Górole" z Mostů u Jablunkova. Po przerwie przyszedł czas na prezentację wielce oczekiwanego gościa, pani doktor Urszuli Janickej–Krzywda. Sam tytuł prelekcji: "Miłość i zdrada czyli zbojnickie frajerki"- mówi już wiele. Jak przystało na tej klasy fachowca, prelekcja rozpoczęła się od ujęcia problemu na przestrzeni całego łuku Karpat, gdyż zjawisko Zbójnictwa nie obejmowało tylko ich zachodniej części. Następnie poznaliśmy na konkretnych przykładach losy zbójnickich kochanek, których losy nie zawsze był szczęśliwe. A przy tej okazji dowiedzieliśmy się sporo na temat zwyczajów i praw zwyczajowych jakim podlegały partnerki zbójników - niejednokrotnie równie surowych jak te, którym podlegali sami zbójnicy. Ostanim gościem Seminarium był Profesor

    Doktor habilitowany Jiří Langer z Rožnova pod Radhoštěm, który przybliżył uczestnikom seminarium temat przemytnictwa na terenach Beskidów. Profesor Langer zabrał nas na wycieczkę wehikułem czasu, rozpoczynając swą opowieść na temat przemytników od czasów Średniowiecza a kończąc na całkiem współczesnych historiach o przemycie zwierząt, alkoholu czy butów w drugiej połowie XX wieku. Takie ujęcie tematu i ukazanie ciągłości tego zjawiska na przestrzeni wieków, uświadomiła słuchaczom jak mocno wszyscy tkwimy we własnej historii i zarazem była znakomitą pointą całego Seminarium, które rozpoczęliśmy u schyłku wieku XVI a skończyliśmy u schyłku XX. Po części oficjalnej przyszedł czas na poczęstunek oraz rozmowy i dyskusje w mniejszych grupach, uczestnicy mógli osobiście porozmawiać z każdym z prelengentów. Atmosfera (i tak dość luźna w czasie prelekcji) teraz rozluźniła się jeszcze bardziej, znów zagrały góralskie skrzypki a potem gitary. Ostatni goście opuszczali salę we wczesnych godzinach porannych.

    Tym bardziej jest nam miło, że portal e-beskidy.com miał zaszczyt stać się partnerem tego projektu. Pragniemy też wyrazić swe wielkie podziękowania dla Občanského sdružení Koliba a Ogniska Góroli Śląskich v Košařiskách za tak znakomitą organizację i - jak zawsze - ciepłe przyjęcie wszystkich uczestników i gości.

    Wyrazy wdzięczności należą się również Nadace OKD, która była partnerem projektu jak i Nadačnímu fondu Hyundai a Nadace Open Society Fund Praha.

    autor: Piotr Drzewski




    Dnes uplynuly dva roky co nás opustil PhDr. Jaroslav Štika, valašský národopisec, sběratel lidové kultury a dlouholetý ředitel Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Je nám ctí, že můžeme pokračovat v jeho stopách.                 Čest jeho památce.


    Občanské sdružení Koliba a obec Košařiska spolu s MK PZKO Košařiska Vás srdečně zve dne 22. 9. 2012 ve 13.00 hod. do Košařisk - Dołku na

    ROZSOD,

     VÝSTAVU OVOCE A ZELENINY A VÝROBKŮ Z NICH,

    VÝSTAVU KRESEB DĚTÍ    

     

    Program:

    { 10.00 "Mistrovství gorolů ve stříhání ovcí"   { 13.00 cimbálová muzika Javořina z Rožnova pod Radhoštěm { 14.00 dětský folklórní soubor z Rajczy (Polsko)    { 14.40 cimbálová muzika Javořina z Rožnova pod Radhoštěm    { 16.00 vyhlášení výsledků    {16.30 lidová zábava s kapelou  D D


    Vážení přátelé,

    salašnické hospodaření, zpracování vlny a lnu a jiná tradiční řemesla budeme v srpnu předvádět:

    12.8.2012 na Vavřineckém jarmarku v Raczy (Polsko), www.rajcza.pl 

    16.8.2012 na Pasterskim jarmarku v Koniakówie (Polsko), www.istebna.pl

    18. a 19.8.2012 na Ovenáliích ve Zlobicích u Brna, www.schok.cz




    Zemědělské veletrhy v Brně 31. 3. – 4. 4. 2012

    V sobotu a v neděli obohatí program Goralé z Košařisek, kteří návštěvníkům ukážou tradiční ovčácké zvyky a dovednosti.

    Za dobu více než desetiletého úspěšného trvání nesou veletrhy TECHAGRO, ANIMAL VETEX, SILVA REGINA známku prestižní akce s vysokým odborným kreditem, která představuje jednu z předních událostí svého druhu v Evropě. Svědčí o tom i výsledky předchozího ročníku, který byl nejúspěšnější ve své historii. Jedná se o největší komplex odborných veletrhů ve střední Evropě, kde budou předvedeny nejnovější trendy a technologie oborů zemědělství, lesnictví a veterinářství. Veletrhů se zúčastní přední světové firmy, jejich význam podtrhuje vysoká zahraniční účast, bohatý doprovodný program s aktuálními tématy odvětví a účast významných osobností.
    Výživa a chov zvířat na veletrhu ANIMAL VETEX v Brně
    Nejen zemědělské stroje, ale také technologie pro chov hospodářských zvířat a výstavu živých zvířat uvidí návštěvníci jarního čtyřlístku agrárních výstav TECHAGRO, ANIMAL VETEX, SILVA REGINA a BIOMASA. Tato důležitá mezinárodní akce se koná od soboty 31. března do středy 4. dubna 2012. Právě druhý jmenovaný mezinárodní veterinární veletrh se bude zabývat problematikou živočišné výroby a veterinární péče.
    Nová zařízení pro velko i malochovy zvířat patří do nomenklatury mezinárodního veterinárního veletrhu ANIMAL VETEX. V Brně se budou prezentovat dodavatelé technologií pro chov, krmiv, krmných směsí, minerálních, vitaminových a energetických doplňků, veterinárních přípravků, reprodukční techniky a dalšího vybavení pro živočišnou výrobu.
    I když je ANIMAL VETEX nejmenší ze čtveřice souběžně konaných veletrhů, představuje velmi atraktivní podívanou pro návštěvníky, neboť jeho součástí je i výstava hospodářských zvířat, konkrétně skotu, prasat, ovcí a koz. Expozici živých zvířat připravují chovatelské svazy, aby zde prezentovali české chovatele a chov vůbec a propagovali české potraviny. Výstava živých zvířat bude v daleko menším rozsahu, než tomu bývá v lichých letech na Národní výstavě.
    „Prezentace českého chovu hospodářských zvířat na našich veletrzích má velký obchodní význam, o čemž nás pravidelně přesvědčují uskutečněná obchodní setkání, často se zahraničními partnery. Naposledy to byla delegace ředitelů zemědělských podniku z republiky Baškortostán Ruské federace, delegace srbských zemědělců a obchodníků se zemědělskými komoditami a delegace zástupců zemědělských podniků z Litvy při letošní Národní výstavě hospodářských zvířat v Brně. Zahraniční odborníci se zde sešli s českými chovatelskými svazy a jednali o možnostech spolupráce v oblasti nákupu masného i mléčného skotu z naší země“ uvedl ředitel veletrhu Jan Kuběna.
    Tradici na veletrhu ANIMAL VETEX si vysloužil i Středoevropský veterinární kongres, který se bude v připravovaném ročníku konat již po páté, tentokrát ve více slavnostním duchu. Pátý ročník bude totiž setkáním veterinárních lékařů České a Slovenské republiky k oslavě výročí dvě stě padesáti let existence veterinárního lékařství. Mimo zdůraznění významu, rozmanité role a uplatnění této profese se kongres bude věnovat i odborným přednáškám k wellfare zvířat.
    Svaz chovatelů ovcí a koz připraví v rámci výstavy hospodářských zvířat dvě expozice. První bude v pavilonu H a druhá na venkovní ploše. Tomu přizpůsobíme počet vystavených ovcí a koz. Chceme vystavit asi 150 oveček a 100 koz. Budeme se snažit ukázat návštěvníkům většinu plemen chovaných v ČR, termín výstava není pro chovatele ovcí a koz příznivý. V tomto období se rodí většina jehňat a kůzlat a tak se nám řada tradičních vystavovatelů omluví, ale doufáme, že ve spolupráci s Vámi bude celá výstava jistě svým složením pestrá a přitažlivá.
    V našem programu počítáme s ukázkami stříže ovcí, návštěvníkům budeme předvádět ruční zpracování vlny předením, plstěním, tkaním, návštěvníci si budou moci prohlédnout i výrobky z ovčí vlny. Gastrokoutky budou vlastně dva, v tom prvním bude v sobotu a v neděli na předvadišti pavilonu H předvádět své úžasné kuchařské znalosti mistr Kšána, který předvede bourání a zpracování jehněčího masa, bude vyrábět speciality, které budou návštěvníci moci ochutnat. Před pavilonem H budou mít návštěvníci možnost se občerstvit ve stánku Oveka, které bude prodávat jehněčí a kůzlečí speciality a bude nabízet také řadu pamlsků, které si budou moci koupit domů. V sobotu a v neděli obohatí program Goralé z Košařisek, kteří návštěvníkům ukážou tradiční ovčácké zvyky a dovednosti.
    Všem chovatelům bychom chtěli nabídnout možnost předvedení zvířat na výstavě plemen ovcí a koz. Přihlášky na výstavu i veterinární podmínky najdete na našich webových stránkách nebo se obracejte na svoje šlechtitele a předsedy chovatelských klubů, kteří je budou mít k dispozici.

    Program výstavy hospodářských zvířat v pavilonu H brněnského výstaviště:
    31. 3. – 4. 4. 2012 celý den - prohlídka expozic holštýnského skotu , českého strakatého skotu, masného skotu, prasat, ovcí a koz
    Sobota 31. 3. 2012 10.00 – 18.00 - prohlídka expozice plemen masného skotu
    12.00 – 14.00 - předvádění zpracování produktů z chovu ovcí a koz
    14.00 – 15.00 - dětský koutek – „Namaluj si kravičku“
    14.00 – 15.00 - komentovaná přehlídka českého strakatého skotu
    15.00 – 16.30 - předvádění zpracování produktů z chovu ovcí a koz
    Neděle 1. 4. 2012 10.00 – 18.00 - prohlídka expozice plemen masného skotu
    10.00 – 13.00 - soutěžní přehlídka českého strakatého skotu, soutěž v odhadu hmotnosti vystavené plemenice
    13.00 – 16.00 - předvádění zpracování produktů z chovu ovcí a koz
    Pondělí 2. 4. 2012 10.00 – 18.00 - prohlídka expozice plemen masného skotu
    10.00 – 16.00 - klasifikace plemenných beranů, komentované předvádění plemen ovcí a koz, ukázky stříhání ovcí a zpracování vlny
    Úterý 3. 4. 2012 10.00 – 18.00 - prohlídka expozice plemen masného skotu
    10.30 – 13.00 - soutěžní přehlídka holštýnského skotu
    13.30 – 16.00 - komentované předvádění plemen ovcí a koz
    Středa 4. 4. 2012 10.00 – 18.00 - prohlídka expozice plemen masného skotu
    10.30 – 12.00 - komentované předvádění holštýnského skotu
    12.00 – 14.00 - komentované předvádění plemen ovcí a koz
    14.00 – 15.00 - komentované předvádění holštýnského skotu
    Změna programu vyhrazena

     www.schok.cz


    Dne 1. dubna 2012 vzpomeneme 81. nedožité narozeniny pana PhDr. Jaroslava Štiky, CSc, emeritního ředitele Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm v letech 1972 - 1999.            Pan Jaroslav Štika byl naším odborným poradcem a spolupracoval s naším sdružením při organizování akcí spojených se salašnickým hospodařením na Těšínském Slezsku.


    Nemáte čepici? Udělejte si ji z choroše

    12. března 2012 7:03

    HORNÍ LOMNÁ - V kouzelném prostředí beskydského podhůří, v Horní Lomné, proběhla v sobotu 10. března akce nazvaná Za společným dědictvím předchozích generací. Organizátorem řady zajímavých přednášek a prezentací bylo občanské sdružení Koliba a Ognisko Goroli Śląskich v Košařiskách. 

    Ačkoliv si mnozí zástupci současného světa plného úžasných moderních technologií myslí, že odkaz předků je jen nic neříkající fráze, návštěvníci sobotní akce tento názor určitě nesdílejí. Přednášející, mezi nimiž byli například malíř a milovník dějin Jablunkovska Antoni Szpyrc, etnograf a historik Jiří Langer či znalec dávných technologií Václav Michalička, je přesvědčili o tom, že nezapomínat na umění předcházejících generací se může vždycky hodit.
    Antoni Szpyrc ukazoval návštěvníkům zdobení starých truhel. "Zpočátku byla truhla prostá, bez zdobení. Později se ale její podoba měnila. Stolaři, kteří je vyráběli, se museli také naučit je zdobit. Pro každou stolařskou dílnu pak byl typický jiný dekor," vysvětlil mimo jiné Antoni Szpyrc. 
    O tom, co všechno využívali naši předci z darů lesa, hovořil Václav Michalička z Muzea Novojičínska. V podstatě všem přítomným poradil, jak si udělat čepici z troudnatce kopytovitého (což je vlastně choroš), kabelku z kůry stromu či střevíce z lýčí.

    Dana Kohutová

    www.ehutnik.cz


    Jak żyli nasi przodkowie w Beskidach

    so, 10.3.2012


    Seminarium etnograficzne w Łomnej Górnej.  DANUTA CHLUP

    Wykłady dotyczyły tradycyjnego rzemiosła i dawnych technologii w regionie jabłonkowskim. Antoni Szpyrc opowiadał o cieszyńskich malowanych trówłach, które sam obecnie restauruje, Jiří Langer – o tym, jak w różnych regionach, w zależności od miejscowych uwarunkowań, zmieniały się zwyczaje dotyczące podziału dyspozycyjnego wiejskich zabudowań, Václav Michalička ciekawie opowiadał o tym, jakim skarbnicem surowców jeszcze sto lat temu był las i w jaki sposób ludzie umieli przetwarzać nie tylko drewno, ale też żywicę, korę czy korzenie. Ostatnim prelegentem był Józef Michałek, propagator wypasu owiec w Beskidach i produktów pasterskich.

     

    DANUTA CHLUP

    www.glosludu.cz


    „Za společným dědictvím předchozích generací“ 

     

    Občanské sdružení Koliba a Ognisko Goroli Śląskich

    v Košařiskách Vás srdečně zve na mezinárodní seminář

    o tradičních řemeslech na Jablunkovsku, který se uskuteční

    v sobotu 10. 3. 2012 ve 14. 00 v Horní Lomné 

    v PENZIONU U STUDÁNKY

     

     

    Přednášející: Antoni Szpyrc - malované truhly

    Jiří Langer - vliv výrobních činností na dispoziční členění dvoru a domu

    Václav Michalička – svět zaniklých technologií

    Józef Michałek – produkty regionalne związane z gospodarką pasterską



    Občanské sdružení Koliba a Ognisko Goroli Śląskich

    v Košařiskách Vás srdečně zve na mezinárodní seminář

    o dřevěných lidových stavbách v Karpatech, který se uskuteční

    v pátek 25. 11. 2011 v 17. 00 v  Koniakówie -  ''KOPYRTOŁCE'' 

    a v sobotu 26. 11. 2011 v 15. 00 v Horní Lomné – PENZION U STUDÁNKY

     

    Człowiek i natura: Natura 2000

    Jolanta Prażuch - Regionalna Dyrektora Ochrony Środowiska

     Sałasz - Pasterski ślad na ścieżkach wołoskich kolonistów.

    Salaš - Ovčácká stezka po stopách valašských kolonistů

     Józef Michałek – Spółdzielnia Gazdowie

     Budownictwo drewniane w Karpatach

     Dřevěné stavby v Karpatech - Jiří Langer

     Krajobraz kulturowy - Szlak Wołoski

     Krzysztof Wielgus - Politechnika Krakowska

     Porozumienie Karpackie - Karpaty naszym Domem

     Monika Ochwat-Marcinkiewicz  - Stowarzyszenie Ekopsychologia

    „Za společným dědictvím předchozích generací“  

     

    Občanské sdružení Koliba a Ognisko Goroli Śląskich

     

    v Košařiskách Vás srdečně zve na deptání kapusty,

     

    které se uskuteční v sobotu 29. 10. 2011 od 13.00 hodin

     

    v Domu PZKO v Košařiskách


    Svaz chovatelů ovcí a koz v České republice

    Vás srdečně zve na Ovčácký den ve Vendryni

    15.10.2011 OD 10h, AREÁL  "VENDRYŇSKÝ PARK" 

     

                      

    KLASIFIKACE PLEMENNÝCH BERANŮ                                                                             

    JEHNĚČÍ SPECIALITY - BALKÁNSKÝ KOTLÍK,

    VÝROBKY Z VLNY, DEKY

    CHOVATELSKÉ POTŘEBY, LIZY       

    KLOBÁSY, SÝRY    

     

      



    K 1. výročí úmrtí PhDr. Jaroslava Štiky, CSc. proběhne ve Valašském muzeu v přírodě (v Janíkově stodole) od 14.00 hodin vzpomínkový pořad

    Písně vyprávějí příběhy

    Účinkují:

    cimbálová muzika Jaroslava Čecha z Uherského Hradiště, Terchovská muzika souboru Pupov, Petr Zetek – cimbál, Vít Kašpařík - lidové nástroje

    ženský sbor Polajka z Rožnova pod Radhoštěm a Karlovjanky z Velkých Karlovic, Dušan Holý, Josef Pilát, Karel Rajmic, Laďka Mikuláštíková, Eva Porubová a Jiřina Bolfová

    Průvodní slovo: Zuzana Vašková               

     Scénář: Jaroslav Štika, Karel Pavlištík

    Režie: Petr Drkula


    Srdečně zveme všechny milovníky lidové kultury na Pastýřský jarmark 11. 8. 2011 do Koniakówa.

    Cesta do Koniakówa je snadná: pojedete přes Jablunkov, Bukovec-celnice a v Polsku pořád rovně (po staré císařské cestě do Haliče), po chvíli uvidíte vrch Ochodzita se salaší. No a pod ním je Koniaków.

     



    PÁLENÍ MILÍŘE V KOŠAŘISKÁCH

     PROGRAM:

     V sobotu 2. 7. 2011 v odpoledních hodinách bude slavnostně za zvuku gorolské muziky zapálen milíř

    .

     Pondělí 4. 7. 2011 od 10.00 do 16.00 hodin hrnčířství

    .

     Úterý 5. 7. 2011 od 10.00 do 16.00 plstění a předení vlny, výroba provazů

    .

     Středa 6. 7. 2011 od 10.00 do 16.00 hodin tkaní

    .

     Čtvrtek 7. 7. 2011 od 10.00 do 16.00 hodin výroba papírových květů

    .

     Pátek 8. 7. 2011 od 10.00 do 16.00 hodin malování podmalbou na skle

    .

     Sobota 9. 7. 2011 rozebrání milíře

     

    Změna programu vyhrazena 

                                                           


    Vážení příznivci folkoru a tradičních řemesel,
    navštivte starobylé město Příbor, ve kterém budeme, v muzeu, dne 10. června 2011, ve spolupráci s polským partnerem, sdružením Natura, předvádět salašnické hospodaření. 
    Spatříte ovčáka při tradiční výrobě sýra, který možete okoštovat. Uvidíte zpracování vlny a jinou práci šikovných gorolských rukou. 
    K tomu všemu Vám bude hrát gorolská muzika z Jablunkova NOWINA.
    Program začne ve čtyři hodiny odpoledne a skončí o půlnoci...?

    Vážení přátelé gorolského folkóru děkujeme Vám za přízeň, kterou nám již po léta projevujete. Děkujeme, že jste přišli na Miyszani łowiec, které se konalo již po sedmé. Přišli také zástupci tisku:

    http://www.ihorizont.cz/c5034-ovce-pred-obradem-zase-zdrhly.htm

    Na http://www.goraleslascy.pl o nás napsali, že:

    W sobotę, 21.05 2011 w czeskich Kosariskach u podnóża Beskidu Śląsko - Morawskiego obyło się "Miyszani Łowiec" - czyli prezentacja tradycji i obrzędów pasterskich związanych z początkiem sezonu wypasu i wyjściem pasterzy z owcami na hale.
    Uczestnicy mieli okazję poznać i zobaczyć wiele, odchodzących już niestety w przeszłość, pasterskich zyczajów i tajemniczych obrzędów, które - odprawiane na wiosnę - miały zapewnić bezpieczeństwo i dostatek bacom i juhasom przez cały sezon. Zobaczymy więc m.in. jak przyjmowano nowych juhasow, mieszano i okadzano owce, jak po raz pierwszy je liczono oraz pierwsze dojenie. Nie zabrakło rownież prezentacji tradycyjnych metod wyrobu owczego sera, buncu i żętycy, których można było na miejscu spróbować. Innym tradycyjnym elementem Miyszania Łowiec był jarmark prezentujący rozmaite tradycyjne rzemiosła, jakimi w dawnych czasach trudnili się śląscy górale. Zaprezentowane zostały m.in. tradycyjne dzwonki, i pokaz ręcznego kręcenia powrozów i kucie koni, wyciskanie sera, dojenie i wiele innych. Na licznych stoiskach prezentowano kunszt rzemieślników ludowych. Wszystko to okraszone występami zespołów muzyki ludowej zarówno z Czech, Polski jaki i Słowacji. Zagrały trombity, gęśliczki i dudy.



    Občanské sdružení Koliba a Ognisko Goroli Śląskich v Košařiskách   Vás srdečně zve na malování velikonočních perníčků, které se uskuteční v pondělí 14. března 2011 v Základní škole Košařiska   od 14. do 16. hodin.


    Občanské sdružení Koliba a Ognisko Goroli Śląskich

     v Košařiskách Vás srdečně zve na den s řemesly,

    který se uskuteční v Domu PZKO v Košařiskách

     v sobotu 2. 4. 2011 od 14.00 do 17.00 hodin.


    MUZEUM TĚŠÍNSKA, příspěvková organizace

    Výstavní síň Musaion v Havířově, Dělnická 14, Havířov–Město,

    tel. 596 813 456, havirov@muzeumct.cz, www.muzeumct.cz

     

    Vás zve na 4. ročník tradičního programu

     

    NEŽ PŘIJDE ADVENT

     19. 11. 2010   9-17 h

     

    Program:

     

    - hosty budou členové občanského sdružení Koliba s partnerem Cieszyński Agroturystycznym Stowarzyszeniem "Natura" Cieszyn     v Polské republice.

    Hosté vystoupí v gorolském kroji a předvedou ukázky  starých lidových řemesel  - tkaní, předení, vochlování vlny, zpracování lnu, motání provazů.

    -  v podání 12 letého Jana Koždoně zazní  lidová hudba  (hra na renesanční dvoupíšťalové gajdičky, píšťaly, flétny, trombit, roh)

    - samostatnou částí programu bude přednáška folkloristky paní Marty Gelnarové na téma podzim na venkově (sklizeň, zpracování plodin, církevní a světské svátky, příprava hospodářství na zimu)

    -         návštěvníci budou mít možnost si jednotlivá řemesla i vyzkoušet

    -         ke koupi budou také různé ovčí sýry

     Na program se není nutno objednávat, pouze na přednášku paní Marty Gelnarové.

    Vstupné: 10,- Kč za žáka, děti do 6 let a pedagogický doprovod zdarma, veřejnost dle platného ceníku MT

    „Projekt je finančně podporován statutárním městem Havířov“.

    Na Vaši návštěvu se těší Eliška Svatoňová a Petra Macáková

     

     


    Zemřel pan PhDr. Jaroslav Štika, CSc.,

     emeritní ředitel Valašského muzea v přírodě

     

    Dne 28. září 2010 v ranních hodinách zemřel pan PhDr. Jaroslav Štika, CSc., emeritní ředitel Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm v letech 1972 - 1999.

    Jaroslav Štika se narodil 1. dubna 1931 v Rožnově pod Radhoštěm. Po maturitě v roce 1950 na reálném gymnáziu ve Valašském Meziříčí studoval nejprve dějepis na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 1951 – 1955 absolvoval vysokoškolská studia etnografie a historie na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně. V roce 1955 krátce působil jako správce Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Jako zaměstnanec Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV (1956 – 1971) obhájil kandidátskou práci „Karpatské salašnictví na východní Moravě“. Byl autorem mnoha odborných studií a publikací. Svá systematická bádání o valašském salašnickém hospodaření uplatnil ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, kde 1. ledna 1972 nastoupil jako ředitel. Pod jeho vedením se pokračovalo ve výstavbě Valašské dědiny a vyrostl i nový areál muzea - Mlýnská dolina. V duchu zakladatelů muzea bratří Jaroňků rozvíjel koncepci tzv. živého muzea. Programovou skladbu muzea obohatil o množství nových národopisných a folklorních pořadů. Jako ředitel Mezinárodního folklorního festivalu Rožnovské slavnosti otevřel muzeum nejen souborům z blízkého zahraničí, ale po roce 1989 i krajanským spolkům. Spolupodílel se i na přípravě mnoha dalších mezinárodních folklorních festivalů. Založil a po dlouhá léta vedl pěvecký sbor Polajka.

    Po odchodu do důchodu v dubnu 1999 aktivně pokračoval ve spolupráci s Valašským muzeem, zvláště jako předseda Valašského muzejního a národopisného spolku.

                                    Valašské muzeum v přírodě v Rožnově p. R.



    ZPÁTKY K TRADICÍM         

    Projekt je financován nadačním fondem Hyundai

    a bude realizován na Jablunkovsku v období

    od 1.1.2010 do 31.12.2010.

     

    Leden – malování na skle podmalbou

    Únor – pletení košů aj. z peddigu či proutí

    Březen – drátování

    Duben – předení a plstění

    Květen – výroba papírových květů

    Červen – tkaní a výroba provazů

    Červenec – pálení milíře s tvůrčími dílnami:  hrnčířství, drátování, malování na skle   podmalbou, výroba provazů, výroba papírových květů, tkaní,  zdobení  perníčků, plstění a předení.

    Září – drátování

    Říjen – „deptání kapusty“

    Listopad – přednáška o lidových zvycích našich předků, výroba adventních věnců

    Prosinec – zdobení medových perníků


    Od 3. 7. 2010 do 10. 7. 2010 jsme spolu s Ogniskem Goroli Śląskich v Košařiskách a obcí Horní Lomná pořádali akci Salajka na Salajce.

    Oživili jsme starou technologii výroby potaše (u nás zvané salajka), vypálili škvarky z popela a rovněž vypálili v milíři dřevěné uhlí. Při tom probíhaly dílny starých řemesel: výroba provazů, plstění a předení vlny, tkaní, hrnčířství, výroba papírových květů, drátování a zdobení medových perníků.

     

    SALAJKA

     Popel získaný spálením dřeva a listí byl v minulosti velmi důležitou surovinou a to pro svůj vysoký obsah drasla. Získané a zpracované draslo (uhličitan draselný) známe především pod označením potaš, flus či salajka. Draslo (salajka) byla nezbytná při výrobě skla,mýdla, kamence i při zpracování, kůží. Popelářství proto bylo v oblasti Beskyd značně rozšířené. Popeláři shromažďovali veškeré suché a vyvrácené stromy, ulámané vršky, větve, pařezy a odtahovali je na planiny a paseky, kde je v mělkých jamách spalovali na popel. Z dřevěného popela bylo však třeba surové draslo (salajku) získat dalšími jednoduchými chemickými procesy. Popel se prosíval a vyluhoval v kádích. Popel se loužil nejprve studenou a následně horkou vodou. Získaný louh se následně opařoval na mělkých železných pánvích. Výsledkem bylo surové draslo - salajka, která se připekla k pánvi a musela se z ní vytloukat a seškrabovat. Toto surové draslo nejčastěji označované jako flus již bývalo používáno k různým účelům. Pro další zkvalitnění a vytvoření konečné potaše, muselo draslo (salajka) projít ještě přepálením ve zvláštní kalcinační peci. Rozšířené popelářství a získávání drasla vedlo k místnímu pojmenování Salajka  části dnešní obce Horní Lomné.

    Draslo (SALAJKA) se však ve zdejší oblasti získávalo i mnohem primitivnější formou. Mezi staré zaniklé technologie rozšířené v oblasti západních Beskyd patřilo totiž i takzvané pálení škvarků z popela. Na výrobu škvarků z popela se používal výhradně dřevěný popel, který dřevaři získávali pálením dřeva v lese. Často způsobovali drastické ničení i zcela zdravých stromů, které byly celé spalovány ještě rostoucí. Při zhotovování škvarků z popela se ve svahu položily dvě klády a mezi nimi se vybrala zemina. Takto získaný prostor bylo potřeba vyplnit vrstvou dřevěného popela, klády zakrýt syrovými větvemi a omazat vrstvou hlíny čím se vytvořil komín. Pod komínem se rozdělal prudký oheň, který byl udržován tak dlouho, dokud se popel vlivem trvalé vysoké teploty neslil do hrud připomínajících svým tvarem právě škvarky. Tyto popelové filtráty byly jistou náhradou za drahou kvalitní potaš.  Vychladlé škvarky se používaly na bělení plátna i praní prádla. Formani rozváželi popelové škvarky do širokého okolí, ale nové účinnější prostředky tento svébytný produkt zákonitě vytlačily již v 19. století. 

    autor textu: Mgr. Václav Michalička

    Milíř

    V Lomné a rovněž v celých Beskydech bylo rozšířeným  lesním řemeslem, které se udrželo až do poloviny 20. století uhlířství. Dřevěné uhlí se pálilo pro kováře a ve velkém pro potřeby hamrů a do vysokých pecí k tavení železa. Dodnes se uchovalo mnoho místních názvů upomínající právě na místa, kde se dřevěné uhlí pálilo (např. Uhlisko, Miliř.). Uhlí se pálilo v milíři od jara do podzimu, když nebylo moc mokro. Nejdůležitější bylo si připravit dobré dřevo. Nejčastěji se používala dobře proschlá polena z listnatých stromů pokácených v zimě. Stavba milíře začínala zaražením vysokého kůlu do země, kterému se říkalo král. Ten obložili uhlíři suchým roštím, které přivázali houžvemi z prutů mladých stromků. Polena se vyrovnávala do několika pater tak, aby bylo dosaženo tvaru pravidelné kupole. Další vrstvu milíře tvořily drny, chvojí a mech a na ní omazávka z hlíny smíchané s uhelným prachem.Milíř se však nemohl rozhořet, ale pouze doutnat za omezeného přívodu vzduchu. Ten se dovnitř dostával pomocí děr propíchnutých pohrabáčem nejprve v horní části milíře a postupně, jak pokračovalo prouhlení, se sestupovalo dolů. Kolem milíře bylo neustále mnoho práce. Vyhořená část se doplňovala třískami a drobným dřívím a celou hromadu uhlíři opatrně stloukali dolů. Navíc neustále bylo třeba milíř utěsňovat, omazávat a sledovat barvu kouře, která signalizovala, zda je v milíři vše v pořádku. Pálení trvalo několik dní dle velikosti milíře. Když z něj začal vycházet modrý kouř, celý se ucpal a čekalo se, až důkladně vychladl a mohlo se přistoupit k jeho rozebrání. Uhlíři pomocí hrábí s dlouhými zuby postupně vyhrabávali dřevěné uhlí, které odnášeli v putnách a sypali do pytlů. Kvalitní uhlí zůstalo zachováno ve velkých kusech, pěkně se lesklo a jen málo černilo. Uhlíři většinou měli rozdělaných několik milířů v různých fázích výpalu, aby nemuseli přerušovat svou práci. Jednalo se o značně náročnou i nebezpečnou práci a obrovské milíře se mohli pro nepozorného uhlíře stát osudnými. Nejen že se muselo dávat pozor, aby nevyskočila žhavá jiskra a něco nezapálila, ale rozpálený milíř se mohl propadnout a uhlíře pohltit. Při pálení se používalo pouze jednoduché základní vybavení, do kterého nezbytně patřily dřevěné lopaty, palice, ostré kopáče, sekery, krumpáče, putny na uhlí a žebříky. Život uhlířů byl přizpůsobený sezónnímu dlouhodobému pobývání v lese, a pokud jejich obydlí nestála někde v blízkosti, stavěli si provizorní přístřešky, ve kterých přespávali.

     

    text a schéma milíře: Mgr. Václav Michalička

     

    Odborným garantem pálení milíře a salajky bylo Muzeum Novojičínska, p.o.

    Na akci jsme rovněž spolupracovali s Ústavem evropské etnologie FF MU.


     

    Horalský rok pod Kozubovou      

     

    Projekt je financován nadací OKD v programu Pro radost a bude realizován

     v období od 1.9.2009 do 30.6.2010.

     

    Září 2009: malování podmalbou na sklo, výroba papírových květů.

    Říjen: hrnčířství, škola tance a „deptání kapusty“. 

    Listopad: výroba provazů, plstění vlny, předení vlny, pletení ponožek a tkaní rukavic,      

                    výroba adventních věnců. 

    Prosinec: zdobení vánočních perníků, pečení koláčů.

                    Přednáška o vánočních zvycích. 

    Leden 2010: škola tance, drátování. 

    Únor: výroba krpců, přednáška o místních tradicích. 

    Březen: pletení karabáčů a zdobení velikonočních perníků. 

    Duben: malování podmalbou na skle, škola zpěvu a hraní na píšťalu. 

    Květen: drátování, výroba papírových květů, zdobení perníků, hrnčířství,

                  jarmark tradičních řemesel, vystoupení folklórních souborů. 

    Červen: výroba provazů, plstění vlny, předení vlny a pletení ponožek.

     

     

     

     



             

     

    Akce se koná za přispění:

    obce Košařiska,

    Svazu chovatelů ovcí a koz v ČR,

    Ing. Aleny Jendřejkové,

    města Jablunkova,

    firmy Resa, spol. s r.o.,

    firmy Netis, a.s.,

    Mgr. Ivy Mročkové,

    obce Milíkov,

    obce Bystřice,

    Autoservisu Czudek, s.r.o.,

    Mgr. Davida Czyže - MEDOVÉ LIKÉRY,

    Jana Samiece.